Italština
Lingua italiana
Lingua italiana
přibližně 65 milionů
Itálie, Švýcarsko, San Marino, Vatikán, EU
Chorvatsko a Slovinsko
Brazílie (25 mil.), Argentina (24 mil.), USA (18 mil.), Kanada (1,5 mil.), Uruguay (1,5 mil.), Austrálie (0,85 mil.) atd.
Italština je oficiální jazyk v Itálii a v EU a minoritní jazyk v dalších dvou zemích EU. Vedle němčiny, angličtiny a španělštiny je italština jedním z nejrozšířenějších jazyků EU. Přestože se nestala mezinárodním jazykem (jako je angličtina, francouzština nebo španělština), její použití se rozšířilo do rozlehlé oblasti Středozemního moře a je považována za jeden z nejpopulárnějších cizích jazyků na světě. Italština je přímo nezbytná pro historiky umění a hudebníky (především pro operní zpěváky). Tento jazyk má pevné místo i v oblasti mezinárodní gastronomie na celém světě. Italština ovlivnila téměř všechny jazyky světa, především ve výše zmíněných oblastech. Slova jako sfumato, fresco, villa (v umění a architektuře), concerto, ballerina, allegro, baritone (v hudbě), motto, novel, notturno (v literatuře) nebo spaghetti, espresso, pizza, pasta, ale také zero, lava, volcano a neutrino (ve vědě) jsou některými z tisíců slov, které pronikly do všech evropských jazyků. Svědčí to o nesporné dominanci italské kultury v evropské historii, a to od dob Římské říše přes renesanci až po současnost. Francouzština převzala z italštiny přibližně 3 000 slov. Italština měla značný vliv na francouzská, chorvatská i slovinská nářečí, maltština rovněž obsahuje množství slov italského původu. Je třeba také připomenout důležitý fakt, že italština je pracovním jazykem Vatikánu a celého katolického světa.
Italština ztratila latinské pády s výjimkou osobních zájmen: (io, me – já, mně). Italština používá 2 gramatické rody, shoda se vyskytuje mezi členy, přídavnými a podstatnými jmény. Rod může být vyjádřen členem nebo zakončením slova: un ragazzo buono (dobrý chlapec), una ragazza buona (dobré děvče). Typickým jevem při ohýbání členů je kontrakce členů a předložek: del, dello, dell‘, dei, degli, della, delle atd.
Singulár | Plurál | |||
---|---|---|---|---|
S určitým členem | S neurčitým členem | S určitým členem | S neurčitým členem | |
Mužský rod -o | il ragazzo chlapec |
un ragazzo | i ragazzi | dei ragazzi |
Ženský rod -a | la ragazza děvče |
una ragazza | le ragazze | delle ragazze |
Mužský rod -o Počáteční samohláska |
l’amico kamarád |
un amico | gli amici | degli amici |
Ženský rod -a Počáteční samohláska |
l’amica kamarádka |
una amica un’ idea |
le amiche delle idee |
delle amiche |
Počáteční s + souhláska | lo scopo cíl |
uno scopo | gli scopi | gli scopi |
V italštině nevznikají nová slova skládáním. Typický slovosled italštiny je slovosled typu SVO, přičemž přídavná jména obvykle následují za podstatnými jmény: una casa grande (velký dům).
Slovesa se časují podle osoby a čísla ve shodě s podmětem. V italštině je množství nepravidelných sloves. Pravidelná slovesa se rozdělují do 3 (4) skupin podle koncovek v infinitivu (-are, -ere, -ire, (-isco): parlare, credere, partire, finire, finisco). Následující tabulka nabízí přehled časování pravidelného slovesa z 1. skupiny:
Singulár | Plurál | |||||
---|---|---|---|---|---|---|
1. osoba | 2. osoba | 3. osoba | 1. osoba | 2. osoba | 3. osoba | |
Indikativ | ||||||
Jednoduchý přítomný čas | io amo | tu ami | egli ama | noi amiamo | voi amate | essi amano |
Předpřítomný čas | io ho amato | tu hai amato | egli ha amato | noi abbiamo amato | voi avete amato | essi hanno amato |
Imperfektum | io amavo | tu amavi | egli amava | noi amavamo | voi amavate | essi amavano |
Předminulý čas | o avevo amato | tu avevi amato | egli aveva amato | noi avevamo amato | voi avevate amato | essi avevano amato |
Absolutní minulý čas | io amai | tu amasti | egli amò | noi amammo | voi amaste | essi amarono |
Dávnominulý čas | io ebbi amato | tu avesti amato | egli ebbe amato | noi avemmo amato | voi aveste amato | essi ebbero amato |
Jednoduchý budoucí čas | io amerò | tu amerai | egli amerà | noi ameremo | voi amerete | essi ameranno |
Předbudoucí čas | io avrò amato | tu avrai amato | egli avrà amato | noi avremo amato | voi avrete amato | essi avranno amato |
Konjunktiv | ||||||
Přítomný čas | che io ami | che tu ami | che egli ami | che noi amiamo | che voi amiate | che essi amino |
Minulý čas | che io abbia amato | che tu abbia amato | che egli abbia amato | che noi abbiamo amato | che voi abbiate amato | che essi abbiano amato |
Imperfektum | che io amassi | che tu amassi | che egli amasse | che noi amassimo | che voi amaste | che essi amassero |
Pluskvamperfektum | che io avessi amato | che tu avessi amato | che egli avesse amato | che noi avessimo amato | che voi aveste amato | che essi avessero amato |
Kondicionál | ||||||
Přítomný kondicionál | io amerei | tu ameresti | egli amerebbe | noi ameremmo | voi amereste | essi amerebbero |
Minulý kondicionál | io avrei amato | tu avresti amato | egli avrebbe amato | noi avremmo amato | voi avreste amato | essi avrebbero amato |
Imperativ | ||||||
Přítomný čas | — | ama | ami | amiamo | amate | amino |
Infinitiv | ||||||
Přítomný čas | amare | |||||
Minulý čas | avere amato | |||||
Příčestí | ||||||
Přítomný čas | amante | |||||
Minulý čas | amato | |||||
Slovesné podstatné jméno | ||||||
Přítomný čas | amando | |||||
Minulý čas | avendo amato |
Jazyková rozmanitost Itálie je ve skutečnosti větší než v ostatních zemích, kde se používají románské jazyky. Standardní italština je v mnohých ohledech příbuznější španělštině nebo portugalštině než piemontštině nebo neapolštině. Piemontské dialekty se některými rysy přibližují spíše provensálštině a francouzštině než samotné italštině. Ostatní hlavní místní jazyky – benátský, emilianský, romagnolský, lombardský, janovsko-ligurský, neapolský, sicilský – se nezávisle vyvinuly z lidové latiny, a proto jsou označovány jako dialekty latiny, ne jako dialekty toskánské italštiny, která je základem standardní italštiny. Je tedy přesnější mluvit o italských jazycích, ne o dialektech, protože každý místní jazyk má své dialekty a některé mají dokonce i vlastní psanou podobu a bohatou literaturu.
Toskánština se považuje za „nejčistší“ italský dialekt, protože se nejvíce přibližuje původní nebo klasické latině. Za nejvlivnější jazykovou formu se v současnosti považuje Lingua toscana in bocca Romana (toskánský jazyk v římských ústech). Ale až v 19. století se toskánský jazyk rozšířil natolik, že se stal jazykem nového národa. Sjednocení Itálie v roce 1861 mělo nesmírný význam nejen pro politickou scénu, ale vyústilo také do významné sociální, ekonomické a kulturní proměny. S povinnou školní docházkou rostla míra gramotnosti, mnozí se vzdali rodného dialektu ve prospěch národního jazyka nebo si vytvořili místní variantu standardního jazyka (tzv. italiano popolare) ozvláštněnou lidovými výrazy.
Zdroj: Wikimedia Commons