Turečtina

Türk dili

Počet rodilých mluvčích

více než 70 milionů

Oficiální jazyk v

Turecko, Kypr

Menšinový jazyk v

Makedonie, Rumunsko, Bosna a Hercegovina, Řecko, Irák, Kosovo

Jazyk diaspory

Německo, Francie, Nizozemsko, USA, Rakousko, Saudská Arábie, Švýcarsko, Rusko, Dánsko, Velká Británie, Kanada, Belgie, Bulharsko, Itálie, Ázerbájdžán

Abeceda
latinka, 29 písmen, 21 souhlásek a 8 samohlásek

Gramatické pády
6

Kód jazyka
tr, tur

Typologická klasifikace jazyka
aglutinační , samohlásková harmonie , vynechávání zájmen , SOV

Jazyková rodina
Oghuzská skupina turkických jazyků

Počet nářečí
Počet dialektů není určen

Nejdelší slovo

ademimerkeziyetçilik

decentralizace

Zajímavé slovo nebo věta

muvaffakiyetsizleştiricileştiriveremeyebileceklerimizdenmişsinizcesine

Jakoby jste z těch, ze kterých my nemusíme být schopni udělat snadno výrobce z těch neúspěšných

Nejdelší slovo sestávající ze 70 písmen (včetně přípon)

Úvod

V Turecku je populární názor, že existuje jeden společný turecký jazyk (Türkçe), který se dělí na několik hlavních nářečí (lehçe), jako jsou kazašská turečtina (Kazak Türkçesi) uzbecká turečtina (Özbek Türkçesi) a turečtina Turecka (Türkiye Türkçesi). Podle tohoto názoru, se kterým však většina lingvistů nesouhlasí, turečtina (tj. společný turkický jazyk) je jedním z nejrozšířenějších jazyků světa s přibližně 200 miliony mluvčích.

Písemný systém a výslovnost

Latinka byla zavedena v Turecku v roce 1928. Předchozí abecedy, například runové písmo, ujgurské nebo arabské písmo nekorespondují s moderní tureckou abecedou, která obsahuje 21 souhlásek a 8 krátkých samohlásek (neobsahuje dvojhlásky ani dlouhé samohlásky). Cílem jazykové reformy tureckého prezidenta M. K. Atatürka bylo těsněji propojit psanou a mluvenou podobu jazyka: Benim adım Mustafa [benim adɯm Mustafa] („Moje jméno je Mustafa“).

Jednou z nejtypičtějších rysů tureckého jazyka je vokálová harmonie, která zahrnuje následující opozice:

přední vs. zadní: temizleyeceğim (vyčistím)
nízká vs. vysoká: ısıtıcı (radiátor)
labializovaná vs. nelabializovaná: görüşürüz (uvidíme se)

	Přední		Zadní
	Nelabilizovaná	Labilizovaná	Nelabilizovaná	Labilizovaná
Vysoká -o	i	ü	ı	u
Nízká -o	e	ö	a	o

Slovní spojení görüşürüz („uvidíme sa“, doslova „my se uvidíme navzájem“) sestává z kmene slova gör- (vidět) a třech různých sufixů, přičemž každý z nich může mít čtyři tvary: -ış/iş/uş/üş (vzájemnost) -ır/ir/ur/ür (aorist) -ız/iz/uz/üz (1. os. plurálu). Kmenová samohláska ovlivňuje samohlásky v sufixech. Tytéž části sufixů přidávané k různým kořenům slov mohou mít různé podoby:

al- (vzít): alışırız (zvykneme si)
sev- (milovat): sevişiriz (budeme se milovat)
konuş- (povídat): konuşuruz (popovídáme si)

Gramatika

Turecký jazyk patří, na rozdíl od většiny evropských jazyků, k aglutinačním jazykům, které vyjadřují gramatické vztahy a kategorie pomocí připojování přípon a předpon k neměnnému kořenu slova. V sledu za sebou může následovat i několik přípon, resp. předpon:

ev
dům
evler
domy
evlenmek
vzít se
evim
můj dům
evlerim
moje domy
evlendik
vzali jsme se
evimde
v mém domě
evlerimde
v mých domech
evlendirecekler
vezmou se

V turečtině chybí kategorie gramatického rodu, tj. slovo arkadaş (přítel) označuje osobu v ženském i mužském rodě. Turečtina nepoužívá určitý člen, ale číslovka bir (jeden) může mít funkci neurčitého členu. Plurál se tvoří přidáním sufixu -lar/ler (v závislosti na vokálové harmonii), např. evler (domy) a atlar (koně). Turečtina má 6 pádů: nominativ, genitiv, dativ, akuzativ, lokál a ablativ. Samohláska v sufixu se mění v souladu s principem vokálové harmonie.

	dům	kůň	lékař	herec
Nominativ	ev	at	doktor	aktör
Genitiv	evin	atın	doktorun	aktörün
Dativ	eve	ata	doktora	aktöre
Akuzativ	evi	atı	doktoru	aktörü
Lokál	evde	atta	doktorda	aktörde
Ablativ	evden	attan	doktordan	aktörden

Slovesné tvary vznikají podle modelu: kmen-vid/přípona pro čas-osobu, např. oyna-dı-m (hrál jsem). Negovaný tvar se tvoří přidáním sufixu -ma/me, např. oyna-ma-dı-m (nehrál jsem). Otázka vzniká pomocí částice mı/mi/mu/mü, např. oynadım mı? (hrál jsem?). Turečtina má 5 základních časů: přítomný čas, budoucí čas, aorist, minulý určitý čas a minulý inferenční čas. Minulý inferenční čas vyjadřuje děj, o kterém mluvčí ví jen zprostředkovaně, tedy neví, zda se událost opravdu stala, např. Ali evlenmiş (říká se, že se Ali oženil).

yapmak (dělat)

	Singulár			Plurál
	1. osoba	2. osoba	3. osoba	1. osoba	2. osoba	3. osoba
Přítomný čas	yapıyorum	yapıyorsun	yapıyor	yapıyoruz	yapıyorsunuz	yapıyorlar
Budoucí čas	yapacağım	yapacaksın	yapacak	yapacağız	yapacaksınız	yapacaklar
Aorist	yaparım	yaparsın	yapar	yaparız	yaparsınız	yaparlar
Minulý určitý čas	yaptım	yaptın	yaptı	yaptık	yaptınız	yaptılar
Minulý důsledkový čas	yapmışım	yapmışsın	yapmış	yapmışız	yapmışsınız	yapmışlar

Tvorba slov a slovní zásoba

Neměnné kmeny slov tvoří základ slovní zásoby turečtiny. Nejstarší kmeny jsou převážně jednoslabičné. Jde o kmeny typu VC, CV, CVC nebo CVCC (V – samohláska, C – souhláska). Počet kmenů je tedy omezený a nová slova vznikají přidáváním sufixů ke kmenům nebo k existujícím slovům:

sev-
láska, sympatie, přízeň
sevmek
milovat, mít rád
sevişmek
milovat se
sevinmek
potěšit se
sevinç
radost
sevindirici
radostný
sevgi
láska, milování
sevgili
milovaný, miláček
sevimli
laskavý
sevecen
milující
sevici
lesbický

Reduplikace v turečtině

Reduplikace je populární způsob na zdůraznění významu slova. Známe několik druhů reduplikace:

opakování afixu: beyaz (bílý) – bembeyaz (velmi bílý), mavi (modrý) – masmavi (silně modrý)
opakování stejného slova: parça (kousek) – parça parça (na kousky), yavaş (pomalu) – yavaş yavaş (pomalu, velmi pomalu)
opakování stejného slova, přičemž první hláska se změní na m: kahve (káva) – kahve mahve (káva a podobné nápoje), çanta (taška) – çanta manta (taška a podobné věci)
přidání podobného slova: kırık (zlomený) – kırık dökük (zlomený, zničený)
přidání podobného, ale dosud neexistujícího slova: eğri (ohnutý) – eğri büğrü (zkroucený)
kombinace dvou neexistujících slov: abur cubur (nekvalitní potraviny), ıvır zıvır (cetky), cicili bicili (přezdobený)

Reduplikace se používá také na tvorbu zvukomalebných slov: çıtır çıtır (při konzumaci křupavého jídla), şapır şapır (když někdo hlasitě konzumuje nebo se hlasitě líbá). Reduplikace se používá také ke zvýraznění vizuálních vlastností předmětů: pırıl pırıl (zářivý). Zmíněné druhy reduplikace jsou časté, ale kromě reduplikace, která vzniká opakováním stejného slova se změnou první hlásky na {m}, je tvorba nových výrazů omezená.

Lingvopedie