Přeskočit menu

Esperanto

Esperanto lingvo

Počet rodilých mluvčích

Mezi 100 000 a 2 – 3 miliony (100 000 jím mluví plynně a 2 – 3 miliony ho studovaly)

Oficiální jazyk v

Jen na mezinárodních esperantských kongresech a setkáních

Menšinový jazyk v

Esperantem se mluví ve více než 120 zemích, v žádné z nich se uživatelé esperanta oficiálně nepovažují za menšinu.

Jazyk diaspory

Komunita esperanta může být vnímaná jako diaspora. Lidé hovořící esperantem žijí po celém světě a i když mají vlastní kulturu, chybí jim legální status.

Abeceda
28 písmena
Gramatické pády
2
Kód jazyka
eo, epo
Typologická klasifikace jazyka
aglutinační s rysy izolačních jazyků, volný slovosled
Jazyková rodina
Novolatinský jazyk
Počet nářečí
Žádná nářečí

Nejdelší slovo

Státní správci daně
nejdelší slovo nalezené v textu, ale dá se vytvořit o hodně delší slovo, které je gramaticky správné, například: kontraŭkolektivismobatalantoj („bojovníci proti antikolektivismu”), gekontraŭdelikventismospecialiĝintoj....

Zajímavé slovo nebo věta

Polysémantická slova
koleg-o: kolega, kol-eg-o: velký krk
bombon-o: bonbon, bomb-ono: úlomek bomby
kultur-o: kultura, kul-tur-o: věž komárů, kult-ur-o: čas bohoslužby
ĉarm-ul-in-o: okouzlující děvče, ĉar-mul-ino: tažná samičí mula

Úvod

Esperanto vzniklo díky polskému lékaři a filologovi Ludvíku Lazaru Zamenhofovi, který se při tvorbě gramatiky inspiroval evropskými jazyky. Slovní zásoba čerpá především z románských jazyků, přestože v ní najdeme i slova germánského a jinojazyčného původu. První učebnice esperanta se objevila v roce 1887. Tento nově vytvořený jazyk vzbudil u lidí zájem, čímž začal přirozený proces vývoje esperanta v rámci komunit, které ho používaly v různých prostředích. Nově vzniklý jazyk podmínil i vznik nové kultury. O dvě desetiletí později se už našly první děti, s nimiž rodiče komunikovali v esperantu, první rodilí mluvčí esperanta. Esperanto vzniklo s cílem komunikovat na mezinárodní úrovni, později se kreolizovalo a dnes je jazykem diaspory lidí hovořících tímto jazykem.

Základ slovní zásoby představují slova indoevropských jazyků. Cílem tvůrce bylo vybrat slova, která se dají jednoduše naučit. Gramatika esperanta má aglutinační rysy, podobně jako turecké a ugrofinské jazyky, a zároveň rysy izolačních jazyků, jako je mandarínská čínština a vietnamština, tj. jeden morfém může představovat jedno slovo. Gramatika esperanta je velmi pravidelná, nová slova vznikají spojováním kořenů slov a přibližně čtyřiceti afixů (např. z kořene slova san- (zdravý) se dá vytvořit: malsana („nemocný”), malsanulo („nemocný člověk”), gemalsanuloj („nemocní lidé obou pohlaví”), malsanulejo („nemocnice”), sanigilo („medicína”), saniĝinto („osoba, která se zotavila”), sanigejo („místo na léčení”), malsaneto („lehká nemoc”), malsanego („vážná nemoc”), malsanegulo („velmi nemocný člověk”), sanstato („zdravotní stav”), sansento („zdravotní stav”), sanlimo („zdravotní omezení”), malsankaŭzanto („patogen”), kontraŭmalsanterapio („terapie na vyléčení nemoci” atd.). Základní slovní druhy (podstatná jména, slovesa, přídavná jména a příslovce) mají přesně dané koncovky, proto se dají jednoduše rozeznat. Pravidelnost esperanta pomáhá při rychlém osvojování si tohoto jazyka a jeho schopnost neustále vytvářet nová slova z něj dělá jeden z nejproduktivnějších jazyků. Neomezená produktivita slov v esperantu umožňuje pojmenovat v podstatě všechny nové nebo potenciální entity. Pokud by se v esperantu napsal román o fiktivních Marťanech, kteří mají tvar stolu, mohli by se nazvat tablo („stůl”), tablino („žena stolu”), tablido („potomek stolu”) apod. Pokud bychom chtěli pojmenovat zařízení, které zjednodušuje sexuální život, mohli bychom ho nazvat sekssimpligilo („zjednodušovač sexuálního života”); člověk, který chodí pozpátku, by mohl být (inversmarŝanto („pozpátku-chodící”); lék na dogmatismus (maldogmigilo „oddogmatizovač”), atd.

Historie

  • 1878

    Dokončena první velmi jednoduchá verze esperanta, kterou Zamenhof nazval Lingwa Uniwersala. Byla výrazně odlišná od moderní podoby esperanta.

  • 1887

    Zamenhof vydává ve spolupráci s manželkou knihu Unua Libro, která představila moderní esperanto.

  • 1889

    První časopis v esperantu La Esperantisto se vydával v Norimberku. Založen první klub esperanta.

  • 1905

    Uskutečnil se první světový kongres Universala Kongreso v Boulogne-sur-Mer, na kterém zúčastněných 688 stoupenců esperanta.
    Vydání knížky Fundamento de Esperanto.

  • 1908

    Založení Světového esperantského svazu Universala Esperanto-Asocio.

  • 1954

    Světový esperantský svaz navázal oficiální vztahy s organizací UNESCO. První usnesení UNESCO.

  • 1985

    Druhé usnesení organizace UNESCO. UNESCO vyzývá členské státy OSN, aby přidali esperanto do svých učebních plánů.

  • 1987

    6000 esperantistů se účastní 72. světového kongresu ve Varšavě při příležitosti 100. výročí esperanta.

  • 2002

    Je spuštěna webová stránka lernu! – největší internetová bezplatná stránka pro výuku esperanta.

  • 2008

    Wikipedie v esperantu – největší online encyklopedie, která obsahuje 100 000 článků.

  • 2009

    Mezinárodní esperantské zkoušky lze absolvovat na třech úrovních (B1, B2 a C1). Podle společného evropského referenčního rámce pro jazyky jsou hodnoceny 4 základní dovednosti: čtení, poslech s porozuměním, písemný a ústní projev.

  • 2012

    Překladač Google přidal esperanto jako svůj 64. jazyk.

Písemný systém a výslovnost

  • a
  • b
  • c
  • ĉ
  • d
  • e
  • f
  • g
  • ĝ
  • h
  • ĥ
  • i
  • j
  • ĵ
  • k
  • l
  • m
  • n
  • o
  • p
  • r
  • s
  • ŝ
  • t
  • u
  • ŭ
  • v
  • z

V esperantu platí „piš, jak slyšíš.“ Každé písmeno odpovídá vždy té samé hlásce, stejná hláska se zapisuje vždy stejným písmenem a přízvuk se vždy realizuje na předposlední slabice slova. Dvojhlásky jako aŭ, eŭ, oŭ nebo aj se považují za jednu slabiku.

Některá speciální písmena v esperantu a jejich české ekvivalenty: ĉ = č, ŝ = š, ĝ = dž, ĥ = ch, ĵ = ž.

Gramatika

Všechna podstatná jména jsou zakončena na -o: tabl-o (stůl), lamp-o (lampa), hom-o (člověk).

Všechna přídavná jména jsou zakončena na -a: bela (krásný), granda (velký), malgranda (malý).

Všechna slovesa v infinitivu jsou zakončena na -i: havi (mít), iri (jít).

V přítomném čase jsou slovesa zakončena na -as: mi manĝas (já jím), li manĝas (on jí), ili estas (oni jsou), mi estas (já jsem), ŝi estas (ona je).

Koncovka minulého času je -is: li lernis (učil se), ili estis (byli), homo estis (muž byl), li manĝis (jedl).

Koncovka -os vyjadřuje budoucí čas: mi lernos (naučím se), Marko sidos (Marko si sedne).

Kromě nominativu existuje pro podstatná jména, přídavná jména a zájmena i akuzativní koncovka -n v jednotném i množném čísle: (Mi vidas aŭton. Aŭton mi vidas. = Vidím auto.)

V esperantu se uplatňuje volný slovosled.

Množné číslo se vyjadřuje koncovkou -j, která následuje po koncovkách -o nebo -a: (libro = kniha, libroj = knihy).

V esperantu se slova tvoří pomocí přibližně čtyřiceti předpon a přípon, např. přidáním předpony mal- se tvoří slova s opačným významem: bona (dobrý) – malbona (špatný), bela (krásný) – malbela (škaredý).

Přípona -ul označuje osobu: grandnazulo = osoba s velkým nosem. Předpona -in označuje ženu: grandnazulinoj = ženy s velkým nosem.

Singulár Plurál
Nominativ Akuzativ Nominativ Akuzativ
Člen (neurčitý / určitý) - / la - / la - / la - / la
Přídavné jméno (velký) granda grandan grandaj grandajn
Podstatné jméno (vlk) lupo lupon lupoj lupojn

Na učení se esperanta online slouží dva portály: www.lernu.net a www.edukado.net, který je určen učitelům.

Wikipedie v esperantu: eo.wikipedia.org.

Tématická slova

Vtipná nebo zvláštní přísloví a slovní spojení

Nahoru