Písemný systém a výslovnost

Dánská abeceda obsahuje 29 písmen. Kromě písmen latinské abecedy se v dánštině vyskytuje i několik dalších písmen, a to „Æ/æ“, „Œ/ø“, „Å/å“. Písmeno „y“ vyjadřuje přehlasované „ü“ a písmena „q“, „w“ a „x“ se vyskytují pouze ve slovech cizího původu. Už písmena Æ a Œ jsou speciální (analogické písmenům Ä a Ö v jiných jazycích), ale „a s kroužkem“ (bolle-å) přímo ukazuje skandinávskou příslušnost dánštiny.

Není známo, kdy přesně se ze staré norštiny Vikingů vyčlenila dánština. Dánsko jako nejstarší evropská monarchie se pyšní nepřerušenou vládou 54 králů (v současnosti i královen), každý z nich mluvil více a více dánsky (ale někteří dolnoněmecky). Syn prvního oficiálního dánského krále jménem Gorm den Gamle (Starý Gorm), resp. jeho podřízený, si nápisem v runovém písmu uctil památku svých rodičů (i sebe) na známých kamenech v Jellingu před 1050 lety.

haraltr (Harald) * kunukR (král) * baþ (požádal) * kaurua (vyrýt) * kubl (do náhrobního kamene) * þausi * aft (po) * kurm faþur sin (Gormovi, otci jeho,) * auk aft (a po) * þąurui (Thyre,) * muþur (matce) * sina (jeho,) * sa (ten) haraltr (Harald,) * ias (který) * sąR (sám) * uan (dobyl) * tanmaurk ala (celé Dánsko) * auk nuruiak (a Norsko) * auk tani karþi kristną (a Dány učinil křesťany.)

V hláskovém systému dánštiny dominují samohlásky. Dánština má mnoho samohlásek, disponuje 15 krátkými samohláskami, 12 dlouhými samohláskami a 25 dvojhláskami, přičemž souhlásek je jen 17. Známým příkladem ilustrujícím dánštinu je následující věta æ ø i æ å, která v západních nářečích znamená „ostrov v řece“. V dánštině se souhlásky často nevyslovují a slouží pouze pro modifikaci tónu nebo délky samohlásky, např. němé „g“ ve slově kugle, tj. „glóbus“ ([ku:le]), příp. souhláska vytvářející dvojhlásku ve slově mig, tj. „mně/mě“ ([mai]). Nejspecifičtější hláska dánštiny je glotální ploziva jako v arabštině, avšak obvykle realizovaná chraplavou fonací. Tato glotální ploziva odpovídá tónovému akcentu ve švédštině. Má distinktivní funkci, tj. dokáže rozlišit význam slova, např. hun ([hun], „ona“) a hund ([hun'], „pes“). V písmu se glotální ploziva nezachycuje, proto je velmi těžké naučit se ji používat a může být použitá jako bezpečný test na odhalení cizinců, pro které dánština není rodným jazykem. Další speciální vlastností dánštiny je vdechované „ano“, které se vyslovuje již během nádechu: ja. V konverzaci funguje jako výplněk, který vyjadřuje pozornost, sympatii nebo souhlas s mluvčím. Většinou ho používají ženy, některé dokáží vytvořit během nádechu i krátkou větu.