Historie

Úředními jazyky Malty jsou maltština a angličtina, ale národním jazykem je maltština. Přestože většina obyvatel Malty mluví anglicky, jejich rodným jazykem je maltština. Vývoj jazyka úzce souvisí s dějinami samotného ostrova. Maltština byla pravděpodobně kdysi punským dialektem, který později silně ovlivnila arabština, protože v roce 870 n. l. si Maltu podrobili Arabové. Přestože si jazyk zachoval semitský charakter, obohatil se o množství nových slov převzatých z francouzštiny, italštiny, španělštiny a angličtiny, které byly potřebné k popisu nových sociálních a obchodních aktivit. Několik století se maltština používala jen v ústní komunikaci. V psané podobě se začala používat až na počátku 20. století, přičemž jako jediný semitský jazyk používá latinské písmo (ne arabské). V současnosti je maltština plnohodnotným jazykem s vlastní literaturou a jedním z oficiálních jazyků Evropské unie.

Nářečí

Na Maltě (jakož i na blízkém ostrově Gozo) dialekty v podstatě neexistují. V jazyce se vyskytují pouze drobné teritoriální odchylky, např. slovo „pojďme“ se může vyslovit jako immorru nebo immurru – samohláska „o“ alternuje se samohláskou „u“. Někdy dochází i ke změně „q” na „k”: Qormi (název města), které se v některých oblastech vyslovuje jako „q”, v jiných jako „k”.

Gramatika

Člen l- se může měnit na „il-“: l-isbaħ (nejkrásnější), il-bir (nejlepší). Člen „l-“ se před některými souhláskami asimiluje, např. namísto slova il-dar říkáme id-dar; il-nar (oheň) se mění na in-nar.

Jednou ze základních rysů, kterou maltština převzala z arabštiny, je triliterismus (výskyt 3 souhlásek ve slovesu), např. kiser (rozbil/zlomil), ve kterém se nacházejí souhlásky „k“, „s“ a „r“. V jakémkoliv vyčasovaném tvaru slovesa se ​​budou tyto souhlásky nacházet ve stejném pořadí, např. ksirna (rozbili jsme). V maltštině rozlišujeme následující typy sloves: silné, slabé, s neúplným paradigmatem, „prázdné“ (mají uprostřed kořene /w/ nebo /j/) a zdvojené.

Do systému maltských sloves se včleňují i slovesa románského původu, ke kterým se přidávají prefixy a sufixy maltštiny: iddeċidejna („rozhodli jsme se“) ← (i)ddeċieda („rozhodnout se“), slovo románského původu + -ejna, označení 1. osoby plurálu v dokonavém vidu.

V maltštině existuje několik druhů vyjádření plurálu: ġlekk (jedny šaty) – ġlekkijiet (několik šatů); ale: kelb (pes) – klieb (psi). Plurál slov románského původu se obvykle tvoří přidáním přípony -i nebo -jiet, např. lingwa (jazyk) – lingwi (jazyky), ze sicilských lingua, lingui; pjanu (piano) – pjanijiet. Plurál slov anglického původu se tvoří přidáním koncovky -s nebo -jiet, např. friġġ, friġis z anglického slova fridge (chladnička). Některá slova mají v plurálu dva tvary, např. slova převzatá z angličtiny jako brikksa z anglického slova brick, které má v plurálu dva přípustné tvary, a to brikks nebo brikksiet.