Řečtina

Ελληνική γλώσσα

Počet rodilých mluvčích

Přibližně 13 milionů

Oficiální jazyk v

Řecko včetně mnišské republiky na poloostrově Athos (10 milionů), Kypr (spolu s turečtinou, 0,8 milionu), EU

Menšinový jazyk v

Albánie, Itálie, Arménie, Maďarsko, Rumunsko, Turecko, Ukrajina

Jazyk diaspory

Austrálie, Rakousko, Bahamy, Bulharsko, Kanada, Česká republika, Konžská demokratická republika, Džibutsko, Egypt, Francie, Gruzie, Německo, Jordánsko, Kazachstán, Libye, Makedonie, Malawi, Mosambik, Paraguay, Polsko, Rumunsko, Ruská federace, Sierra Leone, Jižní Afrika, Švédsko, Tunisko, Spojené arabské emiráty, Velká Británie, Spojené státy americké

Abeceda
24 písmena

Gramatické pády
4

Kód jazyka
el, ell

Typologická klasifikace jazyka
flektivní , vynechávání zájmen , volný slovosled (VSO /SVO )

Jazyková rodina
Indoevropský, řecký

Počet nářečí
Přibližně 6 (hlavní dialekty): kalábrijský (dialekt jižní Itálie a Řecka), kapadocký, pontský, krétský, kyperský, tsakonský: k méně používaným dialektům patří ionský, severořecký, kykladský, maniotský (používá se na jihu Peloponéského poloostrova) a jiné dialekty.

Nejdelší slovo

δεσοξυριβοζονουκλεϊνικό

Deoxyribonukleová (kyselina; zkr. DNA)

Zajímavé slovo nebo věta

Η γλώσσα κόκαλα δεν έχει, αλλά κόκαλα τσακίζει.

Přísloví o řeckém jazyce: Jazyk nemá kosti, ale kosti láme.

Historie

Řečtina je živý evropský jazyk s nejdelší písemnou tradicí. Následující tabulka nabízí přehled hlavních vývojových etap řečtiny:

Starořečtina
Prařečtina, která se používala v letech 2200 – 1600 př. n. l.
Mykénská civilizace v období 1600 – 1100 př. n. l. Z tohoto období pochází lineární písmo B.
„Temné období“ po dórské invazi v letech 1100 – 700 př. n. l.
Starořečtina v letech 700 – 300 př. n. l.
Řečtina nazývaná koiné (κοινή) v letech 300 př. n. l. – 330 n. l.
Středověká nebo byzantská řečtina
Byzantská řečtina (po zániku helénské kultury) v letech 330 – 1000 n. l.
Středověká řečtina v letech 1000 – 1600 n. l.
Moderní řečtina
Řečtina v době Osmanské říše 1600 – 1800 n. l.
Moderní řečtina na území dnešního Řecka a Kypru

Zajímavé je, že varianta jazyka používaná většinou obyvatelstva – démotický (δημοτική – dīmotikí) jazyk (δημοτική) získala oficiální status až v roce 1970. Do té doby se používala především puristická varianta řečtiny nazývaná Katherevousa (καθαρεύουσα), která se výrazně odlišovala od běžně používané „vzdělané“ řečtiny.

Moderní řečtina je na rozdíl od většiny evropských národních jazyků méně standardizovaná. Následuje několik příkladů variací.

κρύβουμε / κρύβομε
(krývoume / krývome)
„přikrýváme“, odlišné zakončení (jiné samohlásky)
της ασφάλειας / ασφαλείας
(tīs asfáleias / asfaleías)
„bezpečnosti“ (genitiv, jednotné číslo), odlišný přízvuk
αγαπούν / αγαπούνε / αγαπάν / αγαπάνε
(agapoún / agapoúne / agapán / agapáne)
„milují“, změna koncovky
του μήνα / μηνός

„měsíce“ (genitiv, jednotné číslo), změna koncovky
το σωλήνα / τη σωλήνα
(to sōlī́na / tī sōlī́na)
„rouru“ (akuzativ, jednotné číslo), změna rodu
γράφηκα / γράφτηκα / γράφθηκα
(gráfīka / gráftīka / gráfthīka)
„zapsal jsem se na...“, alternace kmene slova

V tabulce jsou uvedeny pouze nejčastěji používané koncovky.

Písemný systém a výslovnost

α
β
γ
δ
ε
ζ
η
θ
ι
κ
λ
μ
ν
ξ
ο
π
ρ
σς
τ
υ
φ
χ
ψ
ω

V moderní řečtině může být přízvuk buď na poslední nebo předposlední slabice slova, ale nejdále na třetí slabice od konce.

Složitý systém zapisování přídechů ve starořečtině byl v moderní řečtině nahrazen jednoduchým systémem, který používá jedno diakritické znaménko – akut (čárku). Přízvuk se označuje ve víceslabičných slovech, ale v případě potřeby rozlišení významu i v jednoslabičných homonymech.

Gramatika

Určitý člen se používá v jednotném i v množném čísle. Neurčitý člen má tvar číslovky „jeden“ a vyskytuje se jen v jednotném čísle. Členy se často používají ve spojení s přivlastňovacími nebo ukazovacími zájmeny a s vlastními jmény.

Přídavná jména se shodují s podstatnými jmény v rodě, čísle a pádu. Většina číslovek je nesklonných.

Komparativ a superlativ přídavných jmen se tvoří přidáním –τερ- (-ter-) před poslední morfém slova nebo přidáním slova πιο (pio, „více“) před přídavné jméno.

Při pravidelném stupňování přídavných jmen se superlativ tvoří přidáním určitého členu k přídavnému jménu v komparativu.

V řečtině se používá i tzv. absolutní superlativ, který se tvoří pomocí přípony –τατ- (-tat-). Při stupňování přídavných jmen tedy mluvíme o čtyřech stupních.

Pozitiv moudrý	Komparativ moudřejší	Komparativní superlativ nejmoudřejší	Absolutní superlativ úplně nejmoudřejší
έξυπνός, -η, -ο	εξυπνότερος, -η, -ο	ο, η, το εξυπνότερος, -η, -ο	εξυπνότατος, -η, -ο
éxypnós, -ī, -o	exypnóteros, -ī, -o	o, ī, to exypnóteros, -ī, -o	exypnótatos, -ī, -o

Slovesa se časují ve třech osobách a dvou číslech. V moderní řečtině se nepoužívá infinitiv. Jeho funkci plní spojka ve spojení se slovesem v určitém tvaru, např. προτιμώ να πάω (protimṓ na páō, „Budu muset jít“, doslova „Bude lepší, když půjdu“). Slovníky uvádějí slovesa v 1. osobě jednotného čísla přítomného času, např. γράφω (gráfō, „píšu“) v případě slovesa psát.

V moderní řečtině se rozlišují dva slovesné vidy, a to činný a středně pasivní. Středně pasivní vid plní funkci trpného rodu a zároveň je nositelem zvratných významů.

Moderní řečtina má jeden přítomný, čtyři minulé a tři budoucí časy. Rozdíl mezi ukončeným a probíhajícím dějem je důležitý v minulém i v budoucím čase, jako např. ve větě έγραψα (égrapsa, „Napsal jsem to (Je to hotové)“) a έγραφα (égrafa, „Psal jsem to (a ještě jsem to nedokončil)“).

Příslovce patří mezi neohebné slovní druhy. Příslovce odvozené od přídavných jmen mají stejný tvar jako přídavné jméno v nominativu středního rodu množného čísla. Stupňování se tvoří podobně jako u přídavných jmen, a to pomocí koncovky nebo přidáním samostatného slova.

Nářečí

Dialekty moderní řečtiny se začaly podrobněji zkoumat koncem 19. století. Vědci se původně domnívali, že dialekty moderní řečtiny byly přímo odvozeny z dialektů starořečtiny, což však není pravda. Dialekty se začaly formovat z tzv. koiné (nadnáreční útvar staré řečtiny) za dob vlády Alexandra Velikého.

Množství dialektů moderní řečtiny vzniklo v období symbiózy řečtiny s jinými jazyky, jako jsou latina, benátština, italština, turečtina, albánština a slovanské jazyky.

Na této mapě jsou uvedeny dialekty, které vznikly spojením řečtiny a jiných jazyků. Tyto dialekty se používají dodnes:

Zdroj: http://www.ethnologue.com/map/GRMK

Tématická slova

Vtipná nebo zvláštní přísloví a slovní spojení

Καλύτερα ν' ανάψεις ένα κερί, από το να καταριέσαι το σκοτάδι. Lepší je zapálit byť jen malou svíčku než proklínat tmu. Je lepší udělat aspoň něco na zlepšení špatné situace, než nedělat nic a jen si stěžovat.