Francouzština

La langue française

Počet rodilých mluvčích

77 milionů rodilých mluvčích (150 – 220 milionů používá francouzštinu jako druhý jazyk)

Oficiální jazyk v

Francie, Belgie, Švýcarsko, Monako, Lucembursko, EU, Kanada, Vanuatu a 21 zemí v Africe

Menšinový jazyk v

Itálie, USA

Jazyk diaspory

Alžírsko, Argentina, Austrálie, Kanada, Čile, Libanon, Mexiko, Maroko, Nový Zéland, Tunisko, Uruguay

Abeceda
40 písmen (26 písmen latinky + písmena s diakritikou)

Gramatické pády
0

Kód jazyka
fr, fra, fre

Typologická klasifikace jazyka
flektivní , polysyntetické rysy v mluvené řeči , SVO

Jazyková rodina
Indoevropský, románský

Počet nářečí
Několik v Evropě (různé varianty ve Francii, Švýcarsku a Belgii), několik v Louisianě, Africe a Nové Kaledonii

Nejdelší slovo

anticonstitutionnellement

(25 písmen), „antikonstitučně“

Zajímavé slovo nebo věta

sans doute

Význam slov je „bez“ a „váhání“, ale význam celého spojení je „pravděpodobně“ a ne „bezpochyby“.

amour

Francouzské slovo „láska“ je v jednotném čísle mužského rodu, množném čísle ženského.

Úvod

Francouzština se používá ve 29 zemích světa, které vytvářejí tzv. Frankofonii (zkrácený název pro Mezinárodní organizaci Frankofonie). Existuje několik různých variant v Evropě, Africe, Kanadě, USA i v Asii. Francouzština používaná na území Belgie a Švýcarska se odlišuje od standardní mluvené francouzštiny ve Francii.

Nejvyšší počet rodilých mluvčích spolu s mluvčími, jejichž druhým jazykem je francouzština, se nachází v Africe (přibližně 115 milionů obyvatel z 31 zemí). Země bývalých francouzských kolonií (Senegal, Alžírsko, Gabon, Tunisko, Mauretánie, Pobřeží slonoviny atd.) po získání nezávislosti často pokračují v používání francouzštiny jako kompromisu mezi rozmanitými lokálními jazyky.

Francouzština tvoří lexikální základ několika kreolských jazyků, např. haitštiny.

Francouzština je oficiálním jazykem několika mezinárodních organizací, a to OSN, Světové obchodní organizace, NATO, Rady Evropy, Červeného kříže a Vatikánu. Francouzská aliance (Alliance Française) propaguje francouzský jazyk a kulturu na celém světě.

Mapa znázorňuje jazyky a dialekty ve Francii a v pohraničních regionech.

Zdroj: Wikimedia Commons

Historie

Francouzština vznikla jako románský jazyk z lidové latiny, kterou ovlivnil keltský jazyk používaný v Galii (současná severní Francie). Okcitánština se používala na jihu země.

9. – 13. století
Stará francouzština

Nejstarším textem jsou Štrasburské přísahy (Serments de Strasbourg) z roku 842.
14. – 15. století
Střední francouzština
16. – 17. století
Klasická francouzština

František I. ustanovil francouzštinu oficiálním jazykem v roce 1539, čímž nahradil do té doby používanou latinu. Proto bylo používání ostatních jazyků ve Francii potlačeno.
od 17. století
Moderní francouzština

V 17. století se francouzština během vlády panovníka Ludvíka XIV. stala mezinárodním evropským jazykem. Francouzština byla nejdůležitějším jazykem diplomacie od 17. do poloviny 20. století, kdy francouzštinu ve funkci mezinárodního jazyka nahradila angličtina.

Písemný systém a výslovnost

Francouzská abeceda obsahuje 26 písmen latinské abecedy, 14 písmen s diakritikou (à â ç é è ê ë î ï ô ù û ü ÿ) a 2 ligatury (æ, œ), tj. grafické spojení dvou písmen do jednoho.

Pro výslovnost je charakteristické zvýšené napnutí svalů. Poslední písmeno slova je často němé (nevyslovuje se). V jazyce neexistuje hláska h, pokud se v písmu vyskytuje na začátku slova, např. ve slově hôtel [otel] (hotel), nevyslovuje se. Charakteristickou hláskou francouzského jazyka je uvulární hláska r.

Pravopis je poměrně komplikovaný, protože mezi psanou a mluvenou podobou jazyka je velký rozdíl. V psané formě se rozlišuje 6 tvarů přítomného času pravidelných sloves, ale v řeči se rozlišují pouze 3, resp. 4 z nich. V tabulce, která zobrazuje časování sloves, se všechny tvary jednotného čísla a tvar třetí osoby množného čísla vyslovují stejně.

Skutečná mluvená podoba francouzštiny je podstatně složitější, než by se při osvojování tohoto jazyka mohlo zdát. Některé samohlásky se vynechávají a jisté skupiny slov se vyslovují jako jedno slovo.

Je ne le sais pas („Nevím“)

Samohlásky

Spisovná francouzština obsahuje 13 ústních a 4 nazální samohlásky. Takzvaná šva /ə/, která se vyslovuje podobně jako němé e – œ, se ve výslovnosti často vynechává (e muet). Obvykle se nevyslovuje na konci slov, např. porte. Neplatí to v básnickém projevu, ve kterém se vyslovit může.

Písmeno	Příklad	Překlad
a à	patte, là	pazourek, tam
a â	image, pâté	obrázek, blok
ai, ei, è	chère, neige, faire	drahý, sníh, udělat
ê	rêve	sen
é	été	léto
i	livre	kniha
œ, eu	œil, jeune	oko, mladý
eu, eû	peu, jeûne	pár, postní
e [ə]	je	já
o, au, eau	mot, peau, beau	slovo, pokožka, krásný
o	mort	smrt
ou	sous	pod
u	but	cíl
Samohlásky a, o, u a i se nazalizují, když za nimi následuje n.
an	dans	v
on	mon	můj
un	brun	hnědý
in	vin	víno

Francouzština má i dvojhlásky: oui („ano“), huit („osm“), roi („král“), louer („pronajmout“), ciel („obloha“).

Souhlásky

Písmeno	Příklad	Překlad
b	beau	překrásný
c, s, ç	cent, sous, ça	sto, pod, toto
c, k, q	cause, kilo, cinq	příčina, kilo, pět
ch	chaise	židle
d	dans	v
f, ph	fée, photo	víla, fotka
g, j	gens, journal	lidé, časopis
g	garde	strážce
l	lait	mléko
m	mère	matka
n	non	ne
gn	campagne	kampaň
p	porte	dveře
r	rose	růže
t	triste	smutný
v	ville	město
x	expansion	expanze
z	gazette	noviny

Ve francouzštině je přízvuk na poslední slabice slova. Slova, která se vyslovují rychle za sebou, vytvářejí jednu rytmickou jednotku (např. un petit enfant = „malé dítě“), tedy mají jen jeden přízvuk. Souhlásky, které se na konci slova obvykle nevyslovují, se mohou vyslovit v případě, že po nich následuje samohláska, např. t ve slově petit z uvedeného příkladu {un petit enfant}. Tento jev se nazývá liaison.

Gramatika

Francouzština ztratila složité skloňování a časování, které měla latina. Skloňování v množném čísle podstatných a přídavných jmen je naznačené, ale zřídka se vyslovuje. Syntaktické vztahy se vyjadřují pomocí slovosledu a použitím předložek. Pomocná slovesa se používají k vyjádření slovesného času a způsobu.

Francouzština používá dva gramatické rody (člen le označuje mužský rod, člen la ženský rod). Přídavné jméno následuje obvykle po podstatném jménu (kromě některých krátkých a častých přídavných jmen), s nímž se shoduje v rodě a čísle.

Singulár

le livre vert
ta zelená kniha
la fleur verte
ten zelený květ

Plurál

les livres verts
ty zelené knihy
les fleurs vertes
ty zelené květy

V těchto tvarech se vyslovuje odlišně pouze člen v singuláru a v plurálu.

Některá přídavná jména mění význam podle toho, zda stojí před podstatným jménem nebo za ním.

ta chambre propre
tvůj čistý pokoj
ta propre chambre
tvůj vlastní pokoj

Pravidelná slovesa se časují podle tří vzorů odlišených podle zakončení ve tvaru infinitivu (-er, -ir, -re).

Přítomný čas
	parler vyprávět	finir skončit	mettre položit
Singulár
1. osoba	je parle	je finis	je mets
2. osoba	tu parles	tu finis	tu mets
3. osoba	il parle	elle finit	il met
Plurál
1. osoba	nous parlons	nous finissons	nous mettons
2. osoba	vous parlez	vous finissez	vous mettez
3. osoba	ils parlent	elles finissent	ils mettent
Imperfektum
Singulár
1. osoba	je parlais	je finissais	je mettais
2. osoba	tu parlais	tu finissais	tu mettais
3. osoba	il parlait	elle finissait	il mettait
Plurál
1. osoba	nous parlions	nous finissions	nous mettions
2. osoba	vous parliez	vous finissiez	vous mettiez
3. osoba	ils parlaient	elles finissaient	ils mettaient
Předpřítomný čas
Singulár
1. osoba	j’ai parlé	j’ai fini	j’ai mis
2. osoba	tu as parlé	tu as fini	tu as mis
3. osoba	il a parlé	elle a fini	il a mis
Plurál
1. osoba	nous avons parlé	nous avons fini	nous avons mis
2. osoba	vous avez parlé	vous avez fini	vous avez mis
3. osoba	ils ont parlé	elles ont fini	ils ont mis
Budoucí čas
Singulár
1. osoba	je parlerai	je finirai	je mettrai
2. osoba	tu parleras	tu finiras	tu mettras
3. osoba	il parlera	elle finira	il mettra
Plurál
1. osoba	nous parlerons	nous finirons	nous mettrons
2. osoba	vous parlerez	vous finirez	vous mettrez
3. osoba	ils parleront	elles finiront	ils mettront
Přítomný kondicionál
Singulár
1. osoba	je parlerais	je finirais	je mettrais
2. osoba	tu parlerais	tu finirais	tu mettrais
3. osoba	il parlerait	elle finirait	il mettrait
Plurál
1. osoba	nous parlerions	nous finirions	nous mettrions
2. osoba	vous parleriez	vous finiriez	vous mettriez
3. osoba	ils parleraient	elles finiraient	ils mettraient
Imperativ
Singulár
1. osoba
2. osoba	parle	finis	mets
3. osoba
Plurál
1. osoba	parlons	finissons	mettons
2. osoba	parlez	finissez	mettez
3. osoba

Tvorba slov a slovní zásoba

Ve francouzštině se nevyskytují složená slova, ale složené výrazy jako:

machine à laver
pračka
prise de sang
krevní test

Čísla ve francouzštině jsou založena na číselné soustavě starých Keltů, která používala základ 20. Číslo 80 je proto quatre-vingts („čtyři dvacítky“) a 95 quatre-vingt-quinze („čtyři dvacítky a patnáct“). Belgická a švýcarská francouzština (i francouzština používaná v dalších zemích) je založena na desítkové číselné soustavě, proto se číslo 95 vyslovuje nonante-cinq.

Lingvopedie

Francouzština

Počet rodilých mluvčích

Oficiální jazyk v

Menšinový jazyk v

Jazyk diaspory

Nejdelší slovo

Zajímavé slovo nebo věta

Úvod

Historie

9. – 13. století

Stará francouzština

14. – 15. století

Střední francouzština

16. – 17. století

Klasická francouzština

od 17. století

Moderní francouzština

Písemný systém a výslovnost

Samohlásky

Souhlásky

Gramatika

Tvorba slov a slovní zásoba

Tématická slova

Vtipná nebo zvláštní přísloví a slovní spojení