Finština
Suomen kieli
Suomen kieli
4 994 490 včetně 4 700 000 ve Finsku
Finsko, EU
Švédsko, Karélie (Ruská federace)
Švédsko, Estonsko, Norsko, USA, Ruská federace, Kanada
Finština patří do skupiny ugrofinských jazyků, které se spolu se samojedskými jazyky začleňují do uralské jazykové rodiny. Obrázek znázorňuje historický vývoj uralské jazykové rodiny.
Historický vývoj uralské jazykové rodiny (zdroj: http://www.regulytarsasag.hu/madartavlatbol citovaný: Finnougor Kalauz. Ed. Martha Csepregi. Medicina Publishing Co, 2001.)
Finština se často považuje za skandinávský jazyk, ale ve skutečnosti není geneticky příbuzná s norštinou ani se švédštinou. Jediným „velkým“ evropským jazykem, se kterým je finština příbuzná, je maďarština, ale tyto dva jazyky jsou si podobné asi jako čeština s portugalštinou. Mezi nejpříbuznější jazyky finštiny patří baltsko-finské jazyky, a to estonština, karelština, vepština, livvi, ingrijština apod. Finům je srozumitelná karelština a částečně i estonština. Finština je jeden z nejrozšířenějších ugrofinských jazyků. Je oficiálním jazykem ve Finsku a EU, finsky mluví téměř 5 milionů lidí. Některé další jazyky, které jsou příbuzné finštině, se používají v Ruské federaci, mnohým z nich však hrozí zánik. Následující tabulka uvádí 15 příbuzných slov ve finštině a v dalších ugrofinských jazycích.
Příbuzná slova jazyků ugrofinské jazykové rodiny
fi | ee | ve | sa | ma | er | ud | ko | kp | ha | ma | hu | |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
oko | silmä | silm | sil’m | čalbmi | шинча | сельме | син | син | син | сэм | сам | szem |
jazyk | kieli | keel | kel' | giella | йылме | кель | кыл | кыв | кыв | ньалəм | нēлым | nyelv |
srdce | sydän | süda | südäin | válbmu | шӱм | cедей | сюлэм | сьöлöм | сьöлöм | сăм | сым | szív |
krev | veri | veri | veri | varra | вӱр | вeрь | вир | вир | вир | ўр | кēлп | vér |
žlučník/žluč | sappi | sapp | sap | sáhppi | шекш | сэпе | сэп | сöп | сöп | сып | восьрам | epe |
led | jää | jää | jä | jiekŋa | ий | эй | йö | йы | йи | йэк | яӈк | jég |
oblak | pilvi | pilv | pil’v | balva | пыл | пeль | пилем | кымöp | пив | пăлəӈ | тул | felhő |
řeka | joki | jõgi | jogi | johka | эҥep | ёв | шур | ю | ю | йŏхан | я | folyó |
hnízdo | pesä | pesa | peza | beassi | пыжаш | пизэ | kap | пoз | пoз | тыхəл | пити | fészek |
jeden | yksi | üks | üks’ | okta | ик | вейке | одиг | öтік | öти | ит | акв | egy |
dva | kaksi | kaks | kaks’ | guokte | кoк | кaвтo | кык | кык | кык | кăтəн | кит | kettő |
tři | kolme | kolm | koume | golbma | кум | колмо | куинь | куим | куим | хулəм | хȳpӯм | három |
čtyři | neljä | neli | nel’ | njeallje | ныл | нилe | ньыль | нёль | нёль | ньăл | нилa | négy |
pět | viisi | viis | viž | vihtta | вич | вете | вить | вит | вит | вeт | ат | öt |
Ve finštině se rozlišují tři hlavní skupiny dialektů: severní, východní a západní.
Finské dialekty
Zdroj: Wikimedia Commons
Ve srovnání s jinými evropskými jazyky je rozčlenění finských dialektů výrazné. Dialekty se člení primárně na východní a západní. Hlavní odlišnosti mezi dialekty se projevují především ve výslovnosti, ale zajímavé jsou i některé lexikální rozdíly. V západních dialektech se např. „březové proutky“, které se používají v sauně, označují jako vihta a ve východních a severních částech Finska jsou to vasta.
Distribuce slov vasta a vihta.
Finština obsahuje kromě písmen latinské abecedy i písmena s diakritikou, a to ä, ö a å. Ä a ö se používají běžně, přičemž å se používá pouze ve slovech převzatých ze švédštiny, např. skål („Na zdraví!“). Hlásky se ve finštině dělí na dlouhé a krátké. Délka může změnit význam slova, např. slovo „recese“ (lama) nebo „lama“ (laama). Následující slova jsou foneticky a pravopisně velmi podobná, ale jejich význam je různý:
Finština má přízvuk na první slabice slova. Ve finštině se uplatňuje fonetický pravopisný princip, tj. „piš, jak slyšíš.“ Výslovnost se ve většině případů shoduje s psanou podobou slova. Toto je článek o nejkrásnějších finských slovech.
Finština patří k aglutinačním jazykům, ve kterých každý morfém (nejmenší významová jednotka) nese jeden gramatický význam. Ohýbání slov se uskutečňuje připojováním morfémů ke kořeni slova. Finské slovo vaimollenikin je do češtiny přeložitelné pomocí několika slov: „též k mé ženě“.
vaimo-lle-ni-kin
V úvodní části s obecnými informacemi o finštině je uvedeno nejdelší finské slovo, které nevzniklo skládáním – epäjärjestelmällistyttämättömyydelläänsäkäänköhän, ale aglutinací, tj. připojováním morfémů. Toto slovo se nedá doslovně přeložit, znamená přibližně: „Ani ne z jejího nedostatku organizace, předpokládáš.“
Zajímavou vlastností finštiny je množství gramatických pádů, v závislosti na přístupu se rozlišuje 14 až 17 různých pádů. Šest z nich jsou lokativní pády, které vyjadřují pohyb směrem někam, umístění předmětu nebo vzdalování se. Pokud chce někdo říci: „Oni jsou v domě“ (talo), použije tvar talossa, přičemž morfém „-ssa“ znamená „v“. Přípona -sta vyjadřuje směr „z“, -on ve slově taloon znamená „do(vnitř)“. Ve finštině je důležité rozlišovat vnitřní a vnější lokativní pády. Pokud se něco nachází v otevřeném prostoru (stůl, střecha apod.), použijeme jiná pádová zakončení než zakončení zmíněná výše, protože finština rozlišuje přípony s významem „do“ a „na“. Katto znamená „střecha“. Katolle vyjadřuje „na střechu“ a slovo katolta „ze střechy“:
Lokativní pády ve finštině
Finština je známá svou bohatou zásobou zvukomalebných citoslovcí. Slova vyjadřující zvuky se ve finštině liší podle toho, kdo je vytváří.
bzučení
syčení
broukání
kňučení