Interlingvistika se zabývá formami, problémy a řešeními, které se týkají jazykových aspektů mezinárodní komunikace. Mezinárodní komunikace se odehrává mezi lidmi, nebo skupinami lidí, kteří jsou mluvčími různých jazyků a mají odlišné kulturní zázemí. Oblast interlingvistiky v širším smyslu slova zahrnuje:

  • světové jazyky, tedy jazyky konkrétních etnických skupin, které fungují jako lingua franca
  • jazyky, které vznikly spontánně při mezinárodní komunikaci na místní úrovni – pidžiny a kreolské jazyky
  • účelově vytvořené jazyky: mezinárodní pomocné jazyky, označované i jako plánové jazyky

V užším smyslu slova se interlingvistika zabývá historií, strukturou, vytvářením a používáním plánových jazyků. Je úzce spjatá s filozofií jazyka, jazykovým plánováním a modelováním jazyka.

Záměrné zásahy do národních jazyků se realizují na několika úrovních (od pravopisných a gramatických reforem přes modernizaci slovní zásoby až po standardizaci jazyka). Součástí jazykového plánování je i oživování jazyků (např. moderní hebrejštiny), jakož i plánování nových jazyků. Přirozené a plánové jazyky se proto nacházejí někde na pomyslné ose mezi zcela nedotčeným přirozeným jazykem a zcela umělým jazykem.

Obrázek kontinua na ose přirozený – umělý

  • Přirozený jazyk

  • korejština, japonština

  • maďarština

  • norština

  • moderní hebrejština, indonéština

  • esperanto, novial, ido

  • volapük

  • solresol

  • Leibnizův jazyk

  • Umělý jazyk, jazyk výrokové logiky, programovací jazyk

Plánové jazyky mohou být apriorní nebo aposteriorní.

Nejrozšířenějším plánovým jazykem je esperanto, které se používá jako alternativní jazyk v mezinárodní komunikaci mezi mluvčími na celém světě. Esperantologie nebo esperantská studia{/ b} se jako součást interlingvistiky zabývají různými aspekty mezinárodního jazyka esperanto.