Přeskočit menu

Bulharština

Български език

Počet rodilých mluvčích

přibližně 7 milionů v Bulharsku, 10 – 12 milionů mluvčích na celém světě

Oficiální jazyk v

Bulharsko, poloostrov Atos (Řecko), EU

Menšinový jazyk v

Rumunsko (banátská varianta), Srbsko, Slovensko, Ukrajina, Moldavsko, Maďarsko

Jazyk diaspory

Austrálie, Albánie, Kanada, USA, Francie, Řecko, Německo, Španělsko, Itálie, Turecko, Velká Británie, Moldavsko, mezi emigrantských komunitami na celém světě

Abeceda
cyrilice, 30 písmen
Gramatické pády
0
Kód jazyka
bg, bul
Typologická klasifikace jazyka
flektivní , vynechávání zájmen , SVO
Jazyková rodina
Indoevropský; baltoslovanský; slovanský; jihoslovanský
Počet nářečí
přibližně 70 dialektů rozdělených do 2 hlavních skupin (východní a západní)

Nejdelší slovo

Nejednejte antikonstitučně!
39 písmen (slovo se nenachází ve slovnících)

Zajímavé slovo nebo věta

Na moment jsem byl ve zvláštním, pískajícím, plyšovém křesle.
33-písmenný Pangram – věta obsahující všechna písmena abecedy alespoň jednou
Nina kope tyrana.
15-písmenný palindrom – věta, která se čte stejně zepředu i zezadu

Historie

Starobulharština sloužila jako nástroj šíření gramotnosti mezi ostatními slovanskými jazyky – první písemnou podobu jazyka vytvořili v 9. století Konstantin a Metoděj. Následně se jako literární jazyk rozšířila do celého slovansky mluvícího světa.

  • < 860

    Prehistorické: období mezi slovanskou migrací na východní Balkán a poutí sv. Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu

  • 9. – 11. století

    Starobulharština

  • 12. – 15. století

    Střední bulharština

  • od 16. století

    Moderní bulharština

Písemný systém a výslovnost

  • а
  • б
  • в
  • г
  • д
  • е
  • ж
  • з
  • и
  • й
  • к
  • л
  • м
  • н
  • о
  • п
  • р
  • с
  • т
  • у
  • ф
  • х
  • ц
  • ч
  • ш
  • щ
  • ъ
  • ь
  • ю
  • я

V roce 886 n. l. se začala v období Bulharské říše používat hlaholice, kterou vytvořili sv. Cyril a Metoděj přibližně v roce 850.

Hlaholici postupně nahradila cyrilice, která vznikla na začátku 10. století. Přibližně do poloviny 19. století se používaly varianty cyrilice obsahující 28 až 44 písmen. Postupně se prosadila varianta s 32 písmeny, která byla přijata v roce 1870. Tato varianta cyrilice se používala až do pravopisné reformy v roce 1945, kdy se z abecedy odstranila písmena Ѣ, ѣ a Ѫ, ѫ a počet písmen se ustálil na čísle 30. Se vstupem Bulharska do Evropské unie dne 1.1.2007 se cyrilice stala třetí oficiální abecedou EU.

Bulharský slovní přízvuk je dynamický a výrazný:

  • въ̀лна
    vlna (ovčí)
  • вълна̀
    vlna (mořská)
  • пáри
    proud
  • парѝ
    peníze

Gramatika

V bulharštině se rozeznávají dvě čísla – singulár a plurál. Kromě základních číslovek a jiných slov pojmenovávajících počet, např.: няколко (několik) mají podstatná jména mužského rodu speciální tvar vyjadřující počet, který končí na: -а / -я. Tento tvar pochází z praslovanského duálu: два/три стола (dvě / tři židle) ve srovnání s тези столове (tyto židle).

V bulharštině se rozeznávají 3 gramatické rody: mužský, ženský a střední. Rod podstatného jména je do značné míry možné odvodit od jeho koncovky: podstatná jména končící na souhlásku jsou obyčejně mužského rodu, podstatná jména s koncovkou -а / -я jsou obvykle ženského rodu a podstatná jména zakončená na -е, -о jsou téměř vždy středního rodu.

Pády vyjadřují jedině osobní zájmena, a to nominativ, akuzativ a dativ. Pozůstatky užívání pádů je patrný na mužském osobním tázací zájmenu кой (komu). Pády se také zachovaly v několika ustálených slovních spojeních. Vokativní tvary se stále používají, ale u osobních jmen se preferuje použití nominativu.

Určitost jmen se vyjadřuje určitým členem, který má funkci přípony podstatného jména. V adjektivně-jmenných slovních spojeních se člen přidává pouze k přídavnému jménu. V singuláru se používají čtyři určité členy. K podstatným jménům mužského rodu zakončeným na souhlásku se přidává člen -ът / -ят (pokud jde o gramatické předměty), v ostatních případech -а / -я. Podstatná jména ženského rodu zakončená na souhlásku a podstatná jména zakončená na -а/-я (z nichž většina je také ženského rodu) používají člen -та. Podstatná jména zakončená na -е/-о používají člen -то.

Člen -те je určitým členem množného čísla pro všechny podstatná jména. Výjimkou jsou podstatná jména, která mají v plurálu tvar slova zakončený na -а/-я. Tyto podstatná jména používají člen -тa.

Bulharská slovesa představují nejsložitější část bulharské gramatiky, a to zejména ve srovnání s jinými slovanskými jazyky. Slovesa vyjadřují kategorii osoby, čísla a někdy i rodu. Rovněž vyjadřují vid (dokonavý a nedokonavý), slovesný rod, devět časů, tři způsoby, čtyři druhy evidenciality a šest neurčitých slovesných tvarů. Jelikož podmět věty lze odvodit od koncovky slovesa, často se vynechává. Současný bulharský jazyk nepoužívá infinitiv, základní tvar slovesa je vyjádřen slovesem v přítomném čase, první osobě a jednotném čísle.

Nářečí

Na území i mimo něj existuje přibližně 70 dialektů (40 v Bulharsku a asi 30 v jiných zemích). Dialekty se dělí do 2 hlavních skupin (východní a západní), ze kterých každá odlišně reflektuje starou slovanskou samohlásku jat (Ѣ).

V západních dialektech (v nichž se mluví „tvrdě“) se bývalá hláska jat vyslovuje jako „e“ ve všech polohách, např. млеко (mlekò) – mléko, хлеб (hleb) – chléb.

Ve východních dialektech (v nichž se mluví „měkce“) se výslovnost bývalého jatu alternuje na „ja“ nebo „e“. Výslovnost „ja“ se vyskytuje v přízvučné slabice, za kterou následující slabika neobsahuje přední samohlásku („e“ ani „i“), např.: мляко (mlyàko) хляб (hlyab). V ostatních případech se jat alternoval jako „e“, např.: млекар (mlekàr) – mlékař, хлебар (hlebàr) – pekař.

Tématická slova

Vtipná nebo zvláštní přísloví a slovní spojení

Jazykolamy

Nahoru