Přeskočit menu

Francouzština

La langue française

Počet rodilých mluvčích

77 milionů rodilých mluvčích (150 – 220 milionů používá francouzštinu jako druhý jazyk)

Oficiální jazyk v

Francie, Belgie, Švýcarsko, Monako, Lucembursko, EU, Kanada, Vanuatu a 21 zemí v Africe

Menšinový jazyk v

Itálie, USA

Jazyk diaspory

Alžírsko, Argentina, Austrálie, Kanada, Čile, Libanon, Mexiko, Maroko, Nový Zéland, Tunisko, Uruguay

Abeceda
40 písmen (26 písmen latinky + písmena s diakritikou)
Gramatické pády
0
Kód jazyka
fr, fra, fre
Typologická klasifikace jazyka
flektivní , polysyntetické rysy v mluvené řeči , SVO
Jazyková rodina
Indoevropský, románský
Počet nářečí
Několik v Evropě (různé varianty ve Francii, Švýcarsku a Belgii), několik v Louisianě, Africe a Nové Kaledonii

Nejdelší slovo

(25 písmen), „antikonstitučně“

Zajímavé slovo nebo věta

Význam slov je „bez“ a „váhání“, ale význam celého spojení je „pravděpodobně“ a ne „bezpochyby“.
Francouzské slovo „láska“ je v jednotném čísle mužského rodu, množném čísle ženského.

Úvod

Francouzština se používá ve 29 zemích světa, které vytvářejí tzv. Frankofonii (zkrácený název pro Mezinárodní organizaci Frankofonie). Existuje několik různých variant v Evropě, Africe, Kanadě, USA i v Asii. Francouzština používaná na území Belgie a Švýcarska se odlišuje od standardní mluvené francouzštiny ve Francii.

Nejvyšší počet rodilých mluvčích spolu s mluvčími, jejichž druhým jazykem je francouzština, se nachází v Africe (přibližně 115 milionů obyvatel z 31 zemí). Země bývalých francouzských kolonií (Senegal, Alžírsko, Gabon, Tunisko, Mauretánie, Pobřeží slonoviny atd.) po získání nezávislosti často pokračují v používání francouzštiny jako kompromisu mezi rozmanitými lokálními jazyky.

Francouzština tvoří lexikální základ několika kreolských jazyků, např. haitštiny.

Francouzština je oficiálním jazykem několika mezinárodních organizací, a to OSN, Světové obchodní organizace, NATO, Rady Evropy, Červeného kříže a Vatikánu. Francouzská aliance (Alliance Française) propaguje francouzský jazyk a kulturu na celém světě.

Mapa znázorňuje jazyky a dialekty ve Francii a v pohraničních regionech.

Zdroj: Wikimedia Commons

Historie

Francouzština vznikla jako románský jazyk z lidové latiny, kterou ovlivnil keltský jazyk používaný v Galii (současná severní Francie). Okcitánština se používala na jihu země.

  • 9. – 13. století

  • Stará francouzština

    Nejstarším textem jsou Štrasburské přísahy (Serments de Strasbourg) z roku 842.

  • 14. – 15. století

  • Střední francouzština

  • 16. – 17. století

  • Klasická francouzština

    František I. ustanovil francouzštinu oficiálním jazykem v roce 1539, čímž nahradil do té doby používanou latinu. Proto bylo používání ostatních jazyků ve Francii potlačeno.

  • od 17. století

  • Moderní francouzština

V 17. století se francouzština během vlády panovníka Ludvíka XIV. stala mezinárodním evropským jazykem. Francouzština byla nejdůležitějším jazykem diplomacie od 17. do poloviny 20. století, kdy francouzštinu ve funkci mezinárodního jazyka nahradila angličtina.

Písemný systém a výslovnost

  • â
  • à
  • a
  • b
  • c
  • ç
  • d
  • é
  • è
  • ë
  • e
  • ê
  • f
  • g
  • h
  • î
  • i
  • ï
  • j
  • k
  • l
  • m
  • n
  • ô
  • o
  • œ
  • p
  • q
  • r
  • s
  • t
  • û
  • ù
  • u
  • ü
  • v
  • w
  • x
  • y
  • ÿ
  • z

Francouzská abeceda obsahuje 26 písmen latinské abecedy, 14 písmen s diakritikou (à â ç é è ê ë î ï ô ù û ü ÿ) a 2 ligatury (æ, œ), tj. grafické spojení dvou písmen do jednoho.

Pro výslovnost je charakteristické zvýšené napnutí svalů. Poslední písmeno slova je často němé (nevyslovuje se). V jazyce neexistuje hláska h, pokud se v písmu vyskytuje na začátku slova, např. ve slově hôtel [otel] (hotel), nevyslovuje se. Charakteristickou hláskou francouzského jazyka je uvulární hláska r.

Pravopis je poměrně komplikovaný, protože mezi psanou a mluvenou podobou jazyka je velký rozdíl. V psané formě se rozlišuje 6 tvarů přítomného času pravidelných sloves, ale v řeči se rozlišují pouze 3, resp. 4 z nich. V tabulce, která zobrazuje časování sloves, se všechny tvary jednotného čísla a tvar třetí osoby množného čísla vyslovují stejně.

Skutečná mluvená podoba francouzštiny je podstatně složitější, než by se při osvojování tohoto jazyka mohlo zdát. Některé samohlásky se vynechávají a jisté skupiny slov se vyslovují jako jedno slovo.

Je ne le sais pas („Nevím“)

Samohlásky

Spisovná francouzština obsahuje 13 ústních a 4 nazální samohlásky. Takzvaná šva /ə/, která se vyslovuje podobně jako němé e – œ, se ve výslovnosti často vynechává (e muet). Obvykle se nevyslovuje na konci slov, např. porte. Neplatí to v básnickém projevu, ve kterém se vyslovit může.

Písmeno Příklad Překlad
a à patte, pazourek, tam
a â image, pâté obrázek, blok
ai, ei, è chère, neige, faire drahý, sníh, udělat
ê rêve sen
é été léto
i livre kniha
œ, eu œil, jeune oko, mladý
eu, eû peu, jeûne pár, postní
e [ə] je
o, au, eau mot, peau, beau slovo, pokožka, krásný
o mort smrt
ou sous pod
u but cíl
Samohlásky a, o, u a i se nazalizují, když za nimi následuje n.
an dans v
on mon můj
un brun hnědý
in vin víno

Francouzština má i dvojhlásky: oui („ano“), huit („osm“), roi („král“), louer („pronajmout“), ciel („obloha“).

Souhlásky

Písmeno Příklad Překlad
b beau překrásný
c, s, ç cent, sous, ça sto, pod, toto
c, k, q cause, kilo, cinq příčina, kilo, pět
ch chaise židle
d dans v
f, ph fée, photo víla, fotka
g, j gens, journal lidé, časopis
g garde strážce
l lait mléko
m mère matka
n non ne
gn campagne kampaň
p porte dveře
r rose růže
t triste smutný
v ville město
x expansion expanze
z gazette noviny

Ve francouzštině je přízvuk na poslední slabice slova. Slova, která se vyslovují rychle za sebou, vytvářejí jednu rytmickou jednotku (např. un petit enfant = „malé dítě“), tedy mají jen jeden přízvuk. Souhlásky, které se na konci slova obvykle nevyslovují, se mohou vyslovit v případě, že po nich následuje samohláska, např. t ve slově petit z uvedeného příkladu {un petit enfant}. Tento jev se nazývá liaison.

Gramatika

Francouzština ztratila složité skloňování a časování, které měla latina. Skloňování v množném čísle podstatných a přídavných jmen je naznačené, ale zřídka se vyslovuje. Syntaktické vztahy se vyjadřují pomocí slovosledu a použitím předložek. Pomocná slovesa se ​​používají k vyjádření slovesného času a způsobu.

Francouzština používá dva gramatické rody (člen le označuje mužský rod, člen la ženský rod). Přídavné jméno následuje obvykle po podstatném jménu (kromě některých krátkých a častých přídavných jmen), s nímž se shoduje v rodě a čísle.

Singulár

  • le livre vert
    ta zelená kniha
  • la fleur verte
    ten zelený květ

Plurál

  • les livres verts
    ty zelené knihy
  • les fleurs vertes
    ty zelené květy

V těchto tvarech se vyslovuje odlišně pouze člen v singuláru a v plurálu.

Některá přídavná jména mění význam podle toho, zda stojí před podstatným jménem nebo za ním.

  • ta chambre propre
    tvůj čistý pokoj
  • ta propre chambre
    tvůj vlastní pokoj

Pravidelná slovesa se ​​časují podle tří vzorů odlišených podle zakončení ve tvaru infinitivu (-er, -ir, -re).

parler
vyprávět
finir
skončit
mettre
položit
Přítomný čas
Singulár
1. osoba je parle je finis je mets
2. osoba tu parles tu finis tu mets
3. osoba il parle elle finit il met
Plurál
1. osoba nous parlons nous finissons nous mettons
2. osoba vous parlez vous finissez vous mettez
3. osoba ils parlent elles finissent ils mettent
Imperfektum
Singulár
1. osoba je parlais je finissais je mettais
2. osoba tu parlais tu finissais tu mettais
3. osoba il parlait elle finissait il mettait
Plurál
1. osoba nous parlions nous finissions nous mettions
2. osoba vous parliez vous finissiez vous mettiez
3. osoba ils parlaient elles finissaient ils mettaient
Předpřítomný čas
Singulár
1. osoba j’ai parlé j’ai fini j’ai mis
2. osoba tu as parlé tu as fini tu as mis
3. osoba il a parlé elle a fini il a mis
Plurál
1. osoba nous avons parlé nous avons fini nous avons mis
2. osoba vous avez parlé vous avez fini vous avez mis
3. osoba ils ont parlé elles ont fini ils ont mis
Budoucí čas
Singulár
1. osoba je parlerai je finirai je mettrai
2. osoba tu parleras tu finiras tu mettras
3. osoba il parlera elle finira il mettra
Plurál
1. osoba nous parlerons nous finirons nous mettrons
2. osoba vous parlerez vous finirez vous mettrez
3. osoba ils parleront elles finiront ils mettront
Přítomný kondicionál
Singulár
1. osoba je parlerais je finirais je mettrais
2. osoba tu parlerais tu finirais tu mettrais
3. osoba il parlerait elle finirait il mettrait
Plurál
1. osoba nous parlerions nous finirions nous mettrions
2. osoba vous parleriez vous finiriez vous mettriez
3. osoba ils parleraient elles finiraient ils mettraient
Imperativ
Singulár
1. osoba
2. osoba parle finis mets
3. osoba
Plurál
1. osoba parlons finissons mettons
2. osoba parlez finissez mettez
3. osoba

Tvorba slov a slovní zásoba

Ve francouzštině se nevyskytují složená slova, ale složené výrazy jako:

  • machine à laver
    pračka
  • prise de sang
    krevní test

Čísla ve francouzštině jsou založena na číselné soustavě starých Keltů, která používala základ 20. Číslo 80 je proto quatre-vingts („čtyři dvacítky“) a 95 quatre-vingt-quinze („čtyři dvacítky a patnáct“). Belgická a švýcarská francouzština (i francouzština používaná v dalších zemích) je založena na desítkové číselné soustavě, proto se číslo 95 vyslovuje nonante-cinq.

Tématická slova

Vtipná nebo zvláštní přísloví a slovní spojení

Nahoru