Ruština

Русский язык

Počet rodilých mluvčích

> 150 000 000

Oficiální jazyk v

Rusko, Bělorusko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán

Menšinový jazyk v

Ukrajina, USA, Rumunsko

Jazyk diaspory

Ukrajina, Izrael, Lotyšsko, Moldávie, Turkmenistán, Německo, Kanada, Brazílie, Finsko, Litva, Francie, Austrálie, Spojené arabské emiráty, Kuba, Velká Británie, Estonsko, Ázerbájdžán, Gruzie, Arménie, Norsko

Abeceda
33 písmena

Gramatické pády
6

Kód jazyka
ru, rus

Typologická klasifikace jazyka
flektivní , vynechávání zájmen , SVO

Jazyková rodina
Indoevropský, baltoslovanský, slovanský, východoslovanský

Počet nářečí
2 skupiny, mnoho variant

Nejdelší slovo

тысячадевятьсотвосьмидесятидевятимиллиметровый

devatenáct set sedmdesáti devíti milimetrový

Zajímavé slovo nebo věta

умер и мир ему

umřel a pokoj mu (dejme)

palindrom (slovo nebo věta, jejíž znění se při čtení odzadu nemění nebo alespoň neztrácí smysl)

Úvod

Podle údajů Evropské komise rusky mluví 6 % populace Evropské unie (~ 30 milionů lidí). Ruština je čtvrtý nejrozšířenější jazyk v Evropě a osmý nejrozšířenější na světě.

Gramatika

V ruštině rozeznáváme dva vidy sloves, a to nedokonavý a dokonavý. Nedokonavá slovesa označují probíhající proces a dokonavá slovesa označující ukončený děj. Nedokonavé tvary sloves se používají v minulém, přítomném a budoucím času. Dokonavá slovesa mohou být jen v minulém a budoucím čase.

Что делать?
Právě něco dělat (děj není ukončen, jde o proces)
Что сделать?
Přestat něco dělat (ukončený děj, jde o výsledek)

Minulý čas	Přítomný čas	Budoucí čas
Что делал? Co jsi dělal? Я писал письмо Psal jsem dopis. (Nevíme, jestli dopis dopsal nebo ne.)	Что делаю? Co dělám? Пишу Píšu.	Что буду делать? Co budu dělat? Буду писать Budu psát. (Nevíme, jestli psaní ukončí nebo ne.)
Что сделал? Co jsi udělal? Написал Napsal jsem.	-	Что сделаю? Co udělám? Напишу Napíšu.

V ruštině je 6 pádů. Podstatná jména a ostatní jmenné slovní druhy se na základě svého zakončení zařazují do skloňovacích vzorů.

мама видит кошку ‒ маму видит кошка
Máma vidí kočku. ‒ Kočka vidí mámu.
мама подошла к кошке ‒ к маме подошла кошка
Máma přišla ke kočce. ‒ Kočka přišla k mámě.

Ruština je velmi bohatý jazyk. V každodenním i pracovním styku se používají různé variety jazyka. Formální dopis nebo jiný úřední dokument obsahuje slova a větné konstrukce, které se v běžné komunikaci nevyskytují (a to ani ve formální konverzaci). Komunikant potřebuje ovládat poměrně sofistikovanou jazykovou kulturu, aby se vyjadřoval přiměřeně komunikační situaci. Používaný jazykový styl vypovídá o vzdělanosti a způsobu života komunikanta a zároveň odráží i způsob, jakým chce na okolí zapůsobit.

Rusové používají tři jména, a to (křestní) jméno, patronymum a příjmení.

jméno	patronymum	příjmení
Иван Ivan	Владимирович Vladimirovich	Петров Petrov
Анна Anna	Ильинична Il'inichna	Сидорова Sidorova

Patronyma jsou odvozena od jména otce:

otcovo jméno	mužské patronymum	ženské patronymum
Иван Ivan	Иванович Ivanovich	Ивановна Ivanovna
Владимир Vladimir	Владимирович Vladimirovich	Владимировна Vladimirovna
Илья Il'ya	Ильич Il'ich	Ильинична Il'inichna

Jméno a patronymum (Иван Владимирович, Анна Ильиничена) se používají při oslovení lidí ve vedoucí pozici, oslovení starších lidí a ve formálních situacích.

Oslovení příjmením není běžné, používá se jen v oficiální komunikaci. Učitelé často oslovují žáky příjmením: «Сидоров, иди к доске!» (Sidorov, idi k doske! – Sidorove, pojď k tabuli!), a to hlavně méně poslušné žáky: Сергеев, опять ты не сделал домашнее задание! (Sergejev, opjať ty ně sdělal domašneje zadanie! – Sergejeve, opět jsi neudělal domácí úkol!).

Téměř všechna křestní jména v ruštině mají zdrobnělou nebo domácí podobu:

Сергей – Сережа – Сереженька
Анна – Аня – Аннушка, Анюта

Děti se oslovují zdrobnělými jmény: [Serežeňka] (zdrobnělina od Сергей, [Sergej]), Ирочка [Iročka] (zdrobnělina od Ирина, [Irina]). Pokud děti udělají něco špatného, obvykle se oslovují celým jménem.

Patronyma se mimo Rusko téměř nepoužívají. Rusové žijící v zahraničí při oslovení často preferují deminutivní formu jména, například: Дима [Dima] místo Дмитрий [Dmitrij], Надя [Naďa] místo Надежда [Naděžda].

Písemný systém a výslovnost

V období staré Rusi se používaly dva jazyky: církevní slovanština a stará ruština, které měly společnou abecedu – cyrilici. Písmena nesloužila pouze ke grafickému zachycení hlásek, ale i čísel (viz tabulku níže). Pravopis se lišil v závislosti na regionu. V 11. století existovalo pro jednu hlásku více znaků, např. hlásce [u] odpovídaly grafémy „у“, „Ѹ“ (minuskule ѹ) nebo „Ѫ“ (velký jus). Přestože cyrilice obsahovala mnoho písmen, používaly se i různé symboly nad písmeny a slova se často zapisovala ve zkrácené podobě. Navzdory více změnám byla ortografie ruštiny komplikovaná až do pravopisné reformy v roce 1918.

Písmeno	Číselná hodnota	Jméno
А а	1	азъ (azŭ)
Б б		боукы (buky)
В в	2	вѣдѣ (vědě)
Г г	3	глаголи (glagoli)
Д д	4	добро (dobro)
Є є	5	єсть (estĭ)
Ж ж		живѣтє (živěte)
Ѕ ѕ / Ꙃ ꙃ	6	ѕѣло (dzělo)
З з / Ꙁ ꙁ	7	земля (zemlja)
И и	8	ижє (iže)
І і / Ї ї	10	и/ижеи (i/ižei)
К к	20	како (kako)
Л л	30	людиѥ (ljudije)
М м	40	мыслитє (myslite)
Н н	50	нашь (našĭ)
О о	70	онъ (onŭ)
П п	80	покои (pokoi)
Р р	100	рьци (rĭci)
С с	200	слово (slovo)
Т т	300	тврьдо (tvrdo)
Оу оу / Ꙋ ꙋ	(400)	оукъ (ukŭ)
Ф ф	500	фрьтъ (frtŭ)
Х х	600	хѣръ (xěrŭ)
Ѡ ѡ	800	отъ (otŭ)
Ц ц	900	ци (ci)
Ч ч	90	чрьвь (črvĭ)
Ш ш		ша (ša)
Щ щ		шта (šta)
Ъ ъ		ѥръ (jerŭ)
Ꙑ ꙑ		ѥры (jery)
Ь ь		ѥрь (jerĭ)
Ѣ ѣ		ять (jatĭ)
Ꙗ ꙗ		я (ja)
Ѥ ѥ		ѥ (je:)
Ю ю		ю (ju)
Ѧ ѧ	(900)	ѧсъ (ęsŭ)
Ѩ ѩ		ѩсъ (jęsŭ)
Ѫ ѫ		ѫсъ (ǫsŭ)
Ѭ ѭ		ѭсъ (jǫsŭ)
Ѯ ѯ	60	кси (ksi)
Ѱ ѱ	700	пси (psi)
Ѳ ѳ	9	фита (fita)
Ѵ ѵ	400	ижица (ižica)

Současná ruská abeceda obsahuje 33 písmen (některá vypadají jako řecká písmena používaná v matematice):

Ruská abeceda obsahuje 10 samohlásek, 21 souhlásek a 2 zvláštní znaky. Pravopis ruštiny je těsně propojen s výslovností (téměř jako v češtině).

Ruština má 6 samohlásek: /i/, /ɛ/, /a/, /o/, /u/, /ɨ/, která se nerozdělují podle kvantity (délky).

Přízvuk je v ruštině pohyblivý: водá [vo'da] – вóды ['vodɨ] (voda). Nepřízvučné samohlásky [o] a [e] se mění na [a] nebo [i], např. мóре ['morʲe] – м[a]ря [ma'rʲa] (moře); лес [lʲes] – л[и]сá [lʲ'sa] (les). Tento jev se nazývá redukce. Přízvuk se v písmu označuje (pomocí čárek) jen ve slovnících.

Ruské souhlásky se rozdělují na měkké (palatalizované) a tvrdé (nepalatalizované). Dále se dělí na znělé (tvoří se za účasti hlasivek) a neznělé (hlasivky nevibrují). Měkkost a tvrdost souhlásek se v psané formě indikuje bezprostředně následující samohláska nebo tvrdý znak (ъ) a měkký znak (ь). Měkkost souhlásek ovlivňuje význam slov, např. мел [mel] (křída) – мель [melʲ] (mělčiny) – měkkost písmene „м“ je naznačena následujícím písmenem „e“, měkkost „л“ ve slově мель měkkým znakem (ь). Souhlásky tvoří dvojice na základě znělosti/neznělosti a měkkosti/tvrdosti.

	Znělá	Neznělá
Párová	Б В Г Д Ж З	П Ф К Т Ш С
Nepárová	Л, М, Н, Р, Й	Х, Ц, Ч, Щ

Tvrdá	Měkká
Písmena „a“, „o“, „y“, „ы“ a „ъ“, absence měkkého znaku na konci slova naznačují, že předchozí souhláska je TVRDÁ (nepalatalizovaná).	Písmena „и“, „е“, „ё“, „ю“, „я“, „ь“ naznačují, že souhláska před nimi je MĚKKÁ (palatalizovaná).
Б - бык	Бʼ - бег
В - волк	Вʼ - век
Г - год	Гʼ - геолог
Д - дом	Дʼ - дед
З - зола	Зʼ - земля
К - кукла	Кʼ - киоск
Л - луна	Лʼ - люди
М - мама	Мʼ - миска
Н - нож	Нʼ - небо
П - папа	Пʼ - пять
Р - рот	Рʼ - река
С - сон	Сʼ - сено
Т - ток	Тʼ - тетя
Ф - фантик	Фʼ - фея
Х - хобот	Хʼ - хитрец

Vždy tvrdá	Vždy měkká
Ш, Ж, Ц	Ч, Щ, Й

Lingvopedie