Písemné systémy
„Jak to napsat“
Písmo je grafická soustava znaků, která zachycuje řeč a slouží k ukládání a přenos informací. Nejčastěji je vizuálně (méně často taktilní, např. Braillovo písmo) tvořené soustavou znaků nebo symbolů, především písmen.
Klasifikace
Obecně se používají tři hlavní typy písem:
- abeceda
- slabičné písmo
- logografie
Abecedy využívají standardní soustavu písmen, které reprezentují souhlásky a samohlásky mluveného jazyka. Počet písmen nemusí korespondovat s počtem fonémů, často několik písmen zastupuje jeden foném nebo naopak, několika fonémům odpovídá jedno písmeno, příp. jeden foném zastupuje sekvence dvou nebo více písmen.
Vztahy mezi písmeny a fonémy v abecedních písmech. Všimněte si písmen označujících němé hlásky „s“ a „t“.
Slabičné abecedy jsou složeny ze symbolů, které zastupují slabiky (nejmenší samostatně vyslovitelné jednotky řeči).
Vztahy mezi písmeny a slabikami v slabičných písmech. Všimněte si samostatné souhlásky [n]. (Název trpasličí planety 90377 Sedna v inuitštině.)
Logografické písmo používá znaky, které odpovídají slovům, morfémům nebo jiným významovým jednotkám.
Esperanto = „vesmír" + jazyk = (generace / svět / éra + hranice / oblast) + jazyk
Vztah mezi písmeny a morfémy v logografickém písmu. „世界" je slovo převzaté ze sanskrtu a novodobým mluvčím není jeho význam zřejmý.
Ne vždy lze písmo přesně kategorizovat. Existují systémy písma, které mají vlastnosti jiného systému, například anglický symbol „&“ zastupuje slovo (sémantickou jednotku) and, ale nezastupuje samohlásku ani souhlásku.
Existují také třídy systémů písma, které jsou variací jiných. Například abdžad je souhláskové písmo, které převážně nezapisuje samohlásky; typickým příkladem abdžadu jsou arabské a hebrejské písmo. Abugida je písmo, kde písmena odpovídají hlavně souhláskám; samohlásky jsou zaznamenány jejich modifikací (například pomocí diakritiky) a nelze je vynechat. Typickým příkladem abugidy je amharské písmo, kde např. znak መ odpovídá slabice /mä/, další slabiky se stejnou souhláskou se odvozují pomocí „diakritiky”: ሙ mu, ሚ mi, ማ ma, ሜ me.
Způsoby psaní
Psaní se obvykle vykonává zachytáváním rozlišitelných znaků se specifickým tvarem na dvourozměrnou plochu. Materiály, na které se píše (a také v minulosti psalo), jsou: papír (nejčastěji používaný materiál až do současnosti), kámen, hlína, písek, zvířecí kůže, březová kůra, dokonce symbolicky i vzduch (např. protagonista románu Galapágy Kurta Vonneguta) a mnoho dalších materiálů.
Znaky mohou být zaznamenávány malováním, vyřezáváním, vypalováním, otiskováním, tisknutím a mnohými jinými způsoby.
Systém písma je abstrakcí – písmena mohou mít různé tvary (jako v latince a a a) a přitom se mohou považovat za totéž písmeno, nebo mohou vypadat stejně (jako v latince c a v cyrilici c), ale reprezentují odlišné hlásky.
Různé nevizuální reprezentace písmen se nepovažují za zvláštní písmo. Nejznámější nevizuální písma jsou: taktilní (dotykové) Braillovo písmo, které se skládá z vyvýšených bodů, které se vnímají hmatem (používají ho zrakově postižení); Mezinárodní námořní vlajková abeceda, v níž různé polohy vlajek označují konkrétní písmena psané abecedy; Morseova abeceda, kde písmena reprezentují sekvence „teček“ a „čárek“ realizovaných také formou tónů, světelných nebo zvukových signálů; počítačové kódování, ve kterém jsou znaky reprezentovány abstraktně jako sekvence bitů.
Směr psaní
V současnosti je nejrozšířenějším směrem psaní směr zleva doprava a shora dolů, přičemž text je seřazen do řádků. Někdy se může text psát i vertikálně (většinou kvůli prostorovým omezením, například na pouličních značkách nebo transparentech), tehdy je směr psaní shora dolů a zleva doprava.
Výjimkou je arabské a hebrejské písmo, kterým se píše zprava doleva a shora dolů.
Směr čtení moderního arabského písma.
Čínština a japonština se obvykle píše zleva doprava a shora dolů, ale původně se psala vertikálně svrchu dolů a zprava doleva (text uspořádaný ve sloupcích), a tímto způsobem se často píše dokonce i v současnosti.
Tradiční mongolské písmo (stále používáno ve Vnitřním Mongolsku – autonomní oblasti Čínské lidové republiky) se zapisuje vertikálně – shora dolů a zleva doprava.
Písma v Evropě
Téměř všechny (hlavní) evropské jazyky používají latinku, většinou s diakritikou nebo s dodatečnými písmeny (např. ð, þ v islandštině). Bulharština, srbština, makedonština, běloruština, ukrajinština, rusínština a ruština používají cyrilici s mírnými modifikacemi (několik specifických písmen). Srbština se často píše i v latince. Romština (zřídka zachycována písmem) používá cyrilici v těch zemích, ve kterých se hlavní jazyk zapisuje také v cyrilici.
Řečtina je v současnosti jediným evropským jazykem, který používá řeckou abecedu. Gruzínština a arménština (na hranicích mezi Evropou a Asií) mají také své vlastní specifické abecedy.