Přeskočit menu

Turečtina

Türk dili

Počet rodilých mluvčích

více než 70 milionů

Oficiální jazyk v

Turecko, Kypr

Menšinový jazyk v

Makedonie, Rumunsko, Bosna a Hercegovina, Řecko, Irák, Kosovo

Jazyk diaspory

Německo, Francie, Nizozemsko, USA, Rakousko, Saudská Arábie, Švýcarsko, Rusko, Dánsko, Velká Británie, Kanada, Belgie, Bulharsko, Itálie, Ázerbájdžán

Abeceda
latinka, 29 písmen, 21 souhlásek a 8 samohlásek
Gramatické pády
6
Kód jazyka
tr, tur
Typologická klasifikace jazyka
aglutinační , samohlásková harmonie , vynechávání zájmen , SOV
Jazyková rodina
Oghuzská skupina turkických jazyků
Počet nářečí
Počet dialektů není určen

Nejdelší slovo

decentralizace

Zajímavé slovo nebo věta

Jakoby jste z těch, ze kterých my nemusíme být schopni udělat snadno výrobce z těch neúspěšných
Nejdelší slovo sestávající ze 70 písmen (včetně přípon)

Úvod

V Turecku je populární názor, že existuje jeden společný turecký jazyk (Türkçe), který se dělí na několik hlavních nářečí (lehçe), jako jsou kazašská turečtina (Kazak Türkçesi) uzbecká turečtina (Özbek Türkçesi) a turečtina Turecka (Türkiye Türkçesi). Podle tohoto názoru, se kterým však většina lingvistů nesouhlasí, turečtina (tj. společný turkický jazyk) je jedním z nejrozšířenějších jazyků světa s přibližně 200 miliony mluvčích.

Písemný systém a výslovnost

  • a
  • b
  • c
  • ç
  • d
  • e
  • f
  • g
  • ğ
  • h
  • ı
  • i
  • j
  • k
  • l
  • m
  • n
  • o
  • ö
  • p
  • r
  • s
  • ş
  • t
  • u
  • ü
  • v
  • y
  • z

Latinka byla zavedena v Turecku v roce 1928. Předchozí abecedy, například runové písmo, ujgurské nebo arabské písmo nekorespondují s moderní tureckou abecedou, která obsahuje 21 souhlásek a 8 krátkých samohlásek (neobsahuje dvojhlásky ani dlouhé samohlásky). Cílem jazykové reformy tureckého prezidenta M. K. Atatürka bylo těsněji propojit psanou a mluvenou podobu jazyka: Benim adım Mustafa [benim adɯm Mustafa] („Moje jméno je Mustafa“).

Jednou z nejtypičtějších rysů tureckého jazyka je vokálová harmonie, která zahrnuje následující opozice:

  • přední vs. zadní: temizleyeceğim (vyčistím)
  • nízká vs. vysoká: ısıtıcı (radiátor)
  • labializovaná vs. nelabializovaná: görüşürüz (uvidíme se)
Přední Zadní
Nelabilizovaná Labilizovaná Nelabilizovaná Labilizovaná
Vysoká -o i ü ı u
Nízká -o e ö a o

Slovní spojení görüşürüz („uvidíme sa“, doslova „my se uvidíme navzájem“) sestává z kmene slova gör- (vidět) a třech různých sufixů, přičemž každý z nich může mít čtyři tvary: -ış/iş/uş/üş (vzájemnost) -ır/ir/ur/ür (aorist) -ız/iz/uz/üz (1. os. plurálu). Kmenová samohláska ovlivňuje samohlásky v sufixech. Tytéž části sufixů přidávané k různým kořenům slov mohou mít různé podoby:

  • al- (vzít): alışırız (zvykneme si)
  • sev- (milovat): sevişiriz (budeme se milovat)
  • konuş- (povídat): konuşuruz (popovídáme si)

Gramatika

Turecký jazyk patří, na rozdíl od většiny evropských jazyků, k aglutinačním jazykům, které vyjadřují gramatické vztahy a kategorie pomocí připojování přípon a předpon k neměnnému kořenu slova. V sledu za sebou může následovat i několik přípon, resp. předpon:

  • ev
    dům
  • evler
    domy
  • evlenmek
    vzít se
  • evim
    můj dům
  • evlerim
    moje domy
  • evlendik
    vzali jsme se
  • evimde
    v mém domě
  • evlerimde
    v mých domech
  • evlendirecekler
    vezmou se

V turečtině chybí kategorie gramatického rodu, tj. slovo arkadaş (přítel) označuje osobu v ženském i mužském rodě. Turečtina nepoužívá určitý člen, ale číslovka bir (jeden) může mít funkci neurčitého členu. Plurál se tvoří přidáním sufixu -lar/ler (v závislosti na vokálové harmonii), např. evler (domy) a atlar (koně). Turečtina má 6 pádů: nominativ, genitiv, dativ, akuzativ, lokál a ablativ. Samohláska v sufixu se mění v souladu s principem vokálové harmonie.

dům kůň lékař herec
Nominativ
Genitiv
Dativ
Akuzativ
Lokál
Ablativ

Slovesné tvary vznikají podle modelu: kmen-vid/přípona pro čas-osobu, např. oyna-dı-m (hrál jsem). Negovaný tvar se tvoří přidáním sufixu -ma/me, např. oyna-ma-dı-m (nehrál jsem). Otázka vzniká pomocí částice mı/mi/mu/mü, např. oynadım mı? (hrál jsem?). Turečtina má 5 základních časů: přítomný čas, budoucí čas, aorist, minulý určitý čas a minulý inferenční čas. Minulý inferenční čas vyjadřuje děj, o kterém mluvčí ví jen zprostředkovaně, tedy neví, zda se událost opravdu stala, např. Ali evlenmiş (říká se, že se Ali oženil).

yapmak (dělat)

Singulár Plurál
1. osoba 2. osoba 3. osoba 1. osoba 2. osoba 3. osoba
Přítomný čas yapıyorum yapıyorsun yapıyor yapıyoruz yapıyorsunuz yapıyorlar
Budoucí čas yapacağım yapacaksın yapacak yapacağız yapacaksınız yapacaklar
Aorist yaparım yaparsın yapar yaparız yaparsınız yaparlar
Minulý určitý čas yaptım yaptın yap yaptık yaptınız yaptılar
Minulý důsledkový čas yapmışım yapmışsın yapmış yapmışız yapmışsınız yapmışlar

Tvorba slov a slovní zásoba

Neměnné kmeny slov tvoří základ slovní zásoby turečtiny. Nejstarší kmeny jsou převážně jednoslabičné. Jde o kmeny typu VC, CV, CVC nebo CVCC (V – samohláska, C – souhláska). Počet kmenů je tedy omezený a nová slova vznikají přidáváním sufixů ke kmenům nebo k existujícím slovům:

  • sev-
    láska, sympatie, přízeň
  • sevmek
    milovat, mít rád
  • sevişmek
    milovat se
  • sevinmek
    potěšit se
  • sevinç
    radost
  • sevindirici
    radostný
  • sevgi
    láska, milování
  • sevgili
    milovaný, miláček
  • sevimli
    laskavý
  • sevecen
    milující
  • sevici
    lesbický

Reduplikace v turečtině

Reduplikace je populární způsob na zdůraznění významu slova. Známe několik druhů reduplikace:

  • opakování afixu: beyaz (bílý) – bembeyaz (velmi bílý), mavi (modrý) – masmavi (silně modrý)
  • opakování stejného slova: parça (kousek) – parça parça (na kousky), yavaş (pomalu) – yavaş yavaş (pomalu, velmi pomalu)
  • opakování stejného slova, přičemž první hláska se změní na m: kahve (káva) – kahve mahve (káva a podobné nápoje), çanta (taška) – çanta manta (taška a podobné věci)
  • přidání podobného slova: kırık (zlomený) – kırık dökük (zlomený, zničený)
  • přidání podobného, ​​ale dosud neexistujícího slova: eğri (ohnutý) – eğri büğrü (zkroucený)
  • kombinace dvou neexistujících slov: abur cubur (nekvalitní potraviny), ıvır zıvır (cetky), cicili bicili (přezdobený)

Reduplikace se používá také na tvorbu zvukomalebných slov: çıtır çıtır (při konzumaci křupavého jídla), şapır şapır (když někdo hlasitě konzumuje nebo se hlasitě líbá). Reduplikace se používá také ke zvýraznění vizuálních vlastností předmětů: pırıl pırıl (zářivý). Zmíněné druhy reduplikace jsou časté, ale kromě reduplikace, která vzniká opakováním stejného slova se změnou první hlásky na {m}, je tvorba nových výrazů omezená.

Tématická slova

Vtipná nebo zvláštní přísloví a slovní spojení

Nahoru