Úvod

Pojem rumunština v širším smyslu pojmenovává čtyři jazyky nebo dialekty, kterými jsou dákorumunština, arumunština, meglenorumunština a istrorumunština. Tyto čtyři navzájem poměrně těžko srozumitelné jazyky vznikly z různých mluvených variant románských jazyků, které se používaly v obou oblastech na severu i na jihu od řeky Dunaj v době před příchodem Slovanů na toto území. Označují se také jako východorománské jazyky. V případě, že se termín rumunština používá v tomto širším smyslu, k označení rumunštiny v užším smyslu se používá pojem dákorumunština.

Historie

Rumunština vznikla z tzv. vulgární latiny, která se v Dácii (území jihozápadního Rumunska) rozšířila v prvních stoletích našeho letopočtu. Mezi 3. stoletím a vznikem protorománského jazyka v 10. století, kdy se území dnešního Rumunska dostalo pod vliv Byzantské říše, je historie východorománského jazyka neznámá.

Rumunština není v období středověku doložena, první doklady pocházejí až ze začátku 16. století.

Nejstarší rumunský dokument je Neacșův list, byl napsán v cyrilici a pochází z roku 1521. Cyrilice se (spolu s latinkou) používala na území Rumunska do roku 1860, kdy se začala oficiálně používat latinka.

Vztah mezi rumunštinu a moldavštinou

Názor, že moldavština je odlišná od rumunštiny, byl silně podporován po vzniku Moldavské autonomní sovětské socialistické republiky (r. 1924). Zavedlo se používání cyrilice, kterou v roce 1932 nahradila latinka, po této změně byl pravopis moldavštiny stejný jako pravopis spisovné rumunštiny. Tento trend byl obrácen v roce 1938, kdy se začala opětovně používat cyrilice, a v jejím používání se pokračovalo i v Moldavské SSR (včetně anektované Besarábie patřící do roku 1940 Rumunsku). V roce 1989 cyrilici znovu nahradila latinka (opět identický pravopis jako v Rumunsku). V roce 1991 se název republiky Republica Sovietică Socialistă Moldovenească (Moldavská sovětská socialistická republika) změnil na Republica Moldova („Republika Moldova“; nicméně v češtině používáme název Moldavská republika).

V Podněstří se stále používá používá cyrilice a místní verze rumunštiny je stále považována za samostatný jazyk – moldavštinu.

Gramatika

Rumunština jako jediný románský jazyk používá určité členy v enklitické pozici, jako přípony k podstatnému jménu (podobně jako ve skandinávských jazycích, bulharštině nebo makedonštině), ne v proklitické pozici (před slovem). Tyto členy (podobně jako v jiných románských jazycích) vznikly z latinských ukazovacích zájmen.

Podstatná jména mohou být v jednom ze 3 rodů: mužském, ženském a středním. Podstatná jména středního rodu se v jednotném čísle chovají jako slova mužského rodu a v množném čísle jako slova ženského rodu.

Podstatná jména v základním tvaru (v nominativu jednotného čísla bez člena), které jsou zakončeny na souhlásku nebo samohlásku, příp. polosamohlásku -u, jsou častěji mužského nebo středního rodu; pokud jsou zakončeny na -ă nebo -a, jsou obvykle ženského rodu.

Rumunština z latiny zdědila 5 pádů a to nominativ, genitiv, dativ, akuzativ a vokativ. Z hlediska morfologie se nominativ a akuzativ podstatných jmen neliší, stejně dativ a genitiv jsou formálně stejné pády (s výjimkou osobních zájmen, které mají v těchto pádech odlišnou formu). Vokativ se používá jen u podstatných jmen označujících oslovované osoby nebo věci. V současnosti převládá tendence používat na oslovení nominativ.

Jazykolamy

• Pipotele priponite în panoplia paralelipipedelor pompau pipăind pampoanele laptopurilor.
• Mormolocii momiți mimetic comemoraseră ramificațiile milimetrice în magazin în dendometacinul lucidității memorialisticii înmărmurite numismatic.
• Am o vâjâitoare care vâjâie ca un avion vâjâitor. Vâjâie tare vâjâitoarea, dar mai tare vâjâie avionul vâjâietor.
• Când am zis c-am zis c-om zice, că tu zici c-am zis c-om zice, nici n-am zis c-am zis c-om zice, da tu zici c-am zis c-om zice.
• Știu că știu că știu că-i știucă şi mai știu că știu că muşcă.