Lotyština

Latviešu valoda

Počet rodilých mluvčích

přibližně 1,7 milionu lidí

Oficiální jazyk v

Lotyšská republika, EU

Jazyk diaspory

USA (100 000), Irsko (50 000), Velká Británie (40 000), Kanada (28 000), Brazílie (25 000), Rusko (20 000), Austrálie (20 000), Nový Zéland (20 000), Litva, Estonsko, Ukrajina, Belgie

Abeceda
33 písmena

Gramatické pády
7

Kód jazyka
lv, lav

Typologická klasifikace jazyka
flektivní , SVO

Jazyková rodina
Indoevropská rodina, baltoslovanská větev, baltská skupina, východobaltská podskupina

Počet nářečí
3 dialekty: livonský, střední (tvoří základ spisovné litevštiny) a horní

Nejdelší slovo

pretpulksteņrādītājvirziens

pohyb ve směru hodinových ručiček

Zajímavé slovo nebo věta

trīsšķautņains

trojstěnný

je velmi náročné vyslovit to

ieeja

vstup

neobsahuje žádné souhlásky

Historie

Lotyšský jazyk je jedním ze dvou živých východobaltských jazyků indoevropské jazykové rodiny. Na rozdíl od litevštiny si nezachoval mnoho archaických prvků.

Výzkum ukazuje, že baltská skupina jazyků se vytvořila jako samostatná větev indoevropské jazykové rodiny do 10. století př. n. l. Východobaltské jazyky se oddělily od západobaltských přibližně v 5. století n. l. První rozdíly mezi litevštinou a lotyštinou se objevují od 9. století, ačkoli ještě dlouhou dobu byly pouze dialekty jednoho jazyka.

Gramatika

Slovosled je volný, přičemž závisí na slovu, které je ve větě nejdůležitější. Věta „V té sklenici je voda“ v lotyštině zní: Glāzē ir ūdens a věta „Voda je ve sklenici“ je: Ūdens ir glāzē. V lotyštině se nepoužívají členy, ale přídavná jména mohou být v určitém nebo neurčitém tvaru.

Podstatná jména mají kategorii rodu, čísla a pádu. Pádů je 7:

	Mužský rod			Ženský rod
Singulár
Nominativ	Draug-s kamarád	Vēj-š vítr	Kuģ-is loď	Liep-a lípa	Pas-e pas
Genitiv	Draug-a	Vēj-a	Kuģ-a	Liep-as	Pas-es
Dativ	Draug-am	Vēj-am	Kuģ-im	Liep-ai	Pas-ei
Akuzativ	Draug-u	Vēj-u	Kuģ-i	Liep-u	Pas-i
Instrumentál	Draug-u	Vēj-u	Kuģ-i	Liep-u	Pas-i
Lokál	Draug-ā	Vēj- ā	Kuģ-ī	Liep- ā	Pas-ē
Vokativ	Draug-s!	Vēj-š!	Kuģ-i!	Liep-a!
Plurál
Nominativ	Draug-i	Vēj-i	Kuģ-i	Liep-as	Pas-es
Genitiv	Draug-u	Vēj-u	Kuģ-u	Liep-u	Pas-u
Dativ	Draug-iem	Vēj-iem	Kuģ-iem	Liep- ām	Pas-ēm
Akuzativ	Draug-us	Vēj-us	Kuģ-us	Liep- as	Pas-es
Instrumentál	Draug-iem	Vēj-iem	Kuģ-iem	Liep- ām	Pas-ēm
Lokál	Draug-os	Vēj-os	Kuģ-os	Liep- ās	Pas-ēs

Přídavná jména přebírají kategorie rodu, čísla a pádu od nadřazeného podstatného jména, které rozvíjejí.

Specifickým rysem lotyšského jazyka je, že přídavná jména mohou mít krátký i dlouhý tvar (podobně jako v ruštině).

Slovesa vyjadřují kategorii rodu (trpný, činný), času (přítomný, minulý a budoucí), způsobu a mohou vyjadřovat i osobu a číslo. Slovesa mají také mnoho tvarů příčestí.

Příklady příčestí:

ziedošs koks
kvetoucí strom
noziedējis koks
strom, kterému opadaly listy
lasāma grāmata
kniha, která se čte
izcepta maize
pečený chléb
viņš iet domādams
prochází se, když přemýšlí

Písemný systém a výslovnost

Moderní lotyšská abeceda obsahuje 33 písmen.

Samohlásky se dělí na krátké a dlouhé, přičemž kvantita samohlásky má distinktivní, tj. význam rozlišující funkci, např. kazas – kozy, kāzas – svatba, kase – pokladna, kasē – v pokladně. Výslovnost přízvučných a nepřízvučných samohlásek je stejná (na rozdíl např. od ruštiny). Dlouhá samohláska se v současné lotyštině označuje vodorovnou čárkou nad písmenem: ā, ē, ī, ū.

Dvojhlásky: ai, ei, ui, o [uo], au, ie. Souhláska j, která následuje po samohlásce, může být součástí dvojhlásky: klajš [klaiʃ] „fiasko“, zvejnieks [zveinieks] „rybář“, šuj [ʃui] „šít“. Dvojhlásku může tvořit i souhláska v: tev [teu] „pro tebe“.

V lotyštině písmena Ļ ļ, Ņ ņ, Ķ ķ, Ģ ģ označují 4 měkké souhlásky. Znělé souhlásky se v pozici před neznělou souhláskou asimilují na neznělé. Souhlásková zakončení: -ds (gads = rok) a -ts (lakats = kapesník) se obvykle vyslovují jako [ts], -žs (spožs = jasný), -šs (svešs = vetřelec) jako [š]. Znělé souhlásky se na konci slov vyslovují jako znělé.

V lotyštině je obvykle přízvuk na první slabice. Lotyština rozlišuje 3 různé tóny, které mají význam rozlišující funkci: konstantní (stieptā), klesající (krītošā) a přerušený (lauztā intonācija), např. loks ([luõks], jarní cibulka), loks ([lùoks], úklon) nebo logs ([luôgs], okno).

Souhlásky se dělí na znělé a neznělé, tvrdé a měkké, rozdělují se též podle místa a způsobu artikulace.

Nářečí

Tři hlavní dialekty lotyštiny:

Zdroj: Wikimedia Commons

Zdvořilost v řeči

Při zdvořilé komunikaci se v lotyštině používá vykání, které se podobně jako v češtině vyjadřuje slovesem ve 2. osobě množného čísla a příslušným zájmenem Jūs („Vy“).

Oficiální oslovení se skládá z příjmení v genitivu a slova kungs (pan) nebo kundze (paní), např. Kļaviņa kungs, Liepas kundze, stejně se oslovují starší lidé, např. prezidenta kungs, ministres kundze.

Rodičům se v Lotyšsku obvykle tyká, ale v některých rodinách na venkově se dodnes udrželo vykání. Křestní jména se používají spíše v neformálních situacích, příjmení ve formálních.

Zajímavostí je, že slovní zásoba lotyštiny neobsahuje silné vulgarismy. Pokud bychom chtěli někomu vynadat a použít při tom urážlivá slova, museli bychom použít lotyšská pejorativa typu īkstoņa („morous“) nebo ruské či anglické nadávky.

Lingvopedie