Přeskočit menu

Chorvatština

Hrvatski jezik

Počet rodilých mluvčích

4,4 milionu

Oficiální jazyk v

Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Srbsko (jeden ze sedmi oficiálních jazyků Vojvodiny), EU

Menšinový jazyk v

Černá Hora, Maďarsko, Rakousko, Itálie, Rumunsko

Jazyk diaspory

Německo, Švédsko, Francie a jiné země západní Evropy, Argentina, USA, Kanada, Austrálie, Nový Zéland

Abeceda
27 písmen – 30 fonémû (spřežky nj, lj, dž)
Gramatické pády
7
Kód jazyka
hr, hrv
Typologická klasifikace jazyka
flektivní , vynechávání zájmen , SVO
Jazyková rodina
Indoevropský, slovanský, jihoslovanský
Počet nářečí
3 nářeční skupiny, do kterých patří přibližně 25 – 30 nářečí

Nejdelší slovo

dědička trůnu

Zajímavé slovo nebo věta

Na vrchu hoří hory horší
4 různé tónové akcenty

Úvod

Chorvatština je jazyk velmi blízký srbštině, bosenštině a černohorštině. Literárním jazykem s několika místními variantami se stal v 15. století, současnou podobu (s malými odlišnostmi) získal v 19. století.

V 19. století převládala snaha sjednotit jihoslovanské jazyky a vytvořit jeden společný jazyk. Z tohoto důvodu byly pro srbštinu a chorvatštinu vytvořeny velmi podobné jazyky, a proto během většiny 20. století se tyto jazyky často označovaly za jeden jazyk s názvem srbochorvatština (resp. chorvatosrbština). Černohorštinu s její specifickou intelektuální slovní zásobou a terminologií je možné považovat za variantu srbštiny, i když má mnoho osobitých charakteristických vlastností. Je těžké vymezit, co je standardní bosenština, je ale jisté, že stojí na pomezí srbštiny a chorvatštiny a má několik variant, též je nejbliší k černohorštině. Všechny zmíněné jazyky jsou si navzájem srozumitelné. Rozdíly se vyskytují především v odborné terminologii téměř ve všech oblastech. Chorvati a Srbové mají značně rozdílnou slovní zásobu v oblasti matematiky, biologie, práva nebo gastronomie. Zjevné rozdíly jsou i v psané formě: Srbština a černohorština může být zapsána latinkou nebo cyrilicí, chorvatština a bosenština jen latinkou.

Slovanské jazyky se dělí na 3 skupiny: západoslovanské (polština, čeština, slovenština, lužická srbština, kašubština a severní slovinština), východoslovanské (ukrajinština, běloruština, ruština a rusínština) a jihoslovanské (slovinština, chorvatština, srbština, černohorština, bosenština, makedonština a bulharština).

„Tabulka z Bašky“ (Baščanska ploča) datovaná přibližně do roku 1100

Nářečí

Chorvatská nářečí se rozdělují do 3 skupin: štokavština, kajkavština a čakavština. Literatura vznikala ve všech dialektech, ale převážně ve štokavštině, která tvoří základ spisovné chorvatštiny.

  • Čakavsko narječje
  • Kajkavsko narječje
  • Štokavsko narječje

Zdroj: Wikimedia Commons

Písemný systém a výslovnost

  • a
  • b
  • c
  • č
  • ć
  • d
  • đ
  • e
  • f
  • g
  • h
  • i
  • j
  • k
  • l
  • m
  • n
  • o
  • p
  • r
  • s
  • š
  • t
  • u
  • v
  • z
  • ž

Chorvatština se zapisuje latinkou. Kdysi se používala hlaholice, případně tzv. západní cyrilice (bosančica). V jistém období se používaly v různých oblastech paralelně všechny tři typy písma, někdy dokonce i v téže oblasti. Nakonec zůstala pouze latinka. V jazyce převládá fonetický princip, čili jedné hlásce odpovídá vždy totéž písmeno. Chorvatština obsahuje 28 písmen latinské abecedy: základní latinskou abecedu bez písmen x, y a q, ale navíc používá č, ć, đ, š a ž. Tři fonémy se zapisují spřežkami, a to lj, nj a .

Číst chorvatský text je jednoduché. Problematický je přízvuk, který se může nacházet na jakékoliv slabice slova (kromě poslední) a může měnit jeho význam. Neplatí to v případě tónových akcentů (v jazyce se rozlišují 4 typy, podobně jako tóny v čínštině: 2 klesavé a 2 stoupavé, oba mohou být dlouhé a krátké). Věta „Gore gore gore gore“ obsahuje čtyři zdánlivě identická slova, která se vyslovují s různým tónovým akcentem, a tedy každé slovo má jiný význam: „Na vrchu hoří hory horší.“

Gramatika

Gramatika chorvatštiny je složitá, podobně jako gramatika ostatních slovanských jazyků. Má kategorii čísla (jednotné a množné), pádu (nominativ, genitiv, dativ, akuzativ, vokativ, lokál a instrumentál) a rodu (mužský, ženský a střední). U podstatných jmen rozlišujeme 7 pádů, 2 čísla a 3 rody, proto musíme brát do úvahy 42 potenciálních tvarů paradigmatu. U sloves se uplatňuje kategorie času (přítomný čas, 2 budoucí časy, imperfektum/aorist, perfektum, předminulý čas), čísla (jednotné a množné), osoby (já, ty, on/ona/ono v singuláru a my, vy, oni v plurálu). U sloves se určuje i vid (dokonavý a nedokonavý), přičemž je třeba ovládat vidové zařazení každého slovesa, protože i na něm závisí příslušnost slovesa do časovacího vzoru, např. skočiti (skočit) a skakati (skákat).

Mnohá frekventovaná slovesa mají nepravidelné časování se zvláštními zakončeními. Specifickým rysem jsou i hláskové změny ve slovech (asibilace, palatalizace apod.). Podobně jako je složité skloňování podstatných jmen, složité je i skloňování přídavných jmen a zájmen. Přídavná jména mohou být určitá a neurčitá.

Tvorba slov a slovní zásoba

Příklady časování sloves:

Přítomný čas:

Singulár Plurál
1. osoba idem
jdu
idemo
jdeme
2. osoba ideš
jdeš
idete
jdete
3. osoba ide
jde
idu
jdou

Aorist:

Singulár Plurál
1. osoba pođoh
šel jsem
pođosmo
šli jsme
2. osoba pođe
šel jsi
pođoste
šli jste
3. osoba pođe
šel/šla
pođoše
přišli

Perfektum:

Singulár Plurál
1. osoba išao sam
šel jsem
išla sam
šla jsem
išli smo
šli jsme
išle smo
šli jsme
2. osoba išao si /išla si
šel si/šla si
išli ste/išle ste
šli jste
3. osoba išao je/išla je
šel/šla
išli su/išle su
šli

Slovesa mohou být v předminulém čase, jako i ve dvou budoucích časech (I a II).

Podstatná jména:

Singulár Plurál
Nominativ stol
stůl
stolovi
stoly
Genitiv stola
stolu
stolova
stolů
Dativ stolu
stolu
stolovima
stolům
Akuzativ stol
stůl
stolove
stoly
Vokativ stole
stole
stolovi
stoly
Lokál o stolu
o stolu
o stolovima
o stolech
Instrumentál stolom
stolem
stolovima
stoly

Každé podstatné jméno má rod (mužský, ženský, střední). Vyskloňované slovo stůl (stol) je mužského rodu. Podstatná jména v ženském a středním rodu mají jiná zakončení. Při osvojování si podstatných jmen je třeba se učit i jejich rody kvůli správnému skloňování (stejně jako v češtině).

Podobně jako v češtině, v chorvatštině může souhláska „r“ v některých slovech fungovat jako slabikotvorná samohláska, např.: smrt („smrt“), krv („krev“), brv („můstek“) apod. Některá slova tak tvoří 5 nebo 6 souhlásek bez samohlásky, např.: smrtno („smrtelný“), stvrdnuti („ztvrdnouť“) a jiné.

Chorvatština používá 31 fonémů, protože dvojhláska (vyslovovaná jako ie a ) se zapisuje jako je nebo ije.

Tématická slova

Vtipná nebo zvláštní přísloví a slovní spojení

Nahoru