Etymologie je věda, která se zabývá historií slov, jejich původem a tím, jak se jejich formy a významy v průběhu času měnily. U jazyků, které mají dlouhou písemnou historii, etymologové analyzují texty, aby zjistili, jak se slova používala v dřívějších obdobích a kdy vstoupila do daného jazyka. Etymologové také využívají metody komparativní lingvistiky, aby získali informace o jazycích, o kterých nemáme žádné přímé informace.

Jak vznikají nová slova?

Nová slova se do jazyka dostávají třemi základními způsoby: přebíráním slov, tvorbou slov a zvukovým symbolismem.

Přebírání slov

Přebírání znamená, že nová slova se do jazyka přijímají z cizích jazyků. Slova zapůjčená z jiného jazyka se nazývají převzatá slova (výpůjčky). Přebírání slov je častý způsob obohacování slovní zásoby: více než polovina všech anglických slov byla převzata z francouzštiny nebo latiny, převzatá slova z čínštiny jsou důležitou součástí slovní zásoby japonštiny, korejštiny a vietnamštiny.

Převzatá slova se obvykle přizpůsobují fonologii a pravopisu cílového jazyka. Anglická slova v japonštině se těžko rozeznávají. Slovo バレーボール (borēboru) například pochází z angličtiny a znamená „volejbal“, ale hlásky v a l byly nahrazeny hláskami b a r, protože původní fonémy v japonštině neexistují, a na konec slova se přidala samohláska, protože japonská slova nemohou končit jinou souhláskou než souhláskou n. Tyto změny nejsou záměrné: tvar borēboru vzniká spontánně, když japonsky mluvící člověk řekne slovo volejbal v souladu s pravidly výslovnosti svého jazyka.

Převzaté slovo může mít jiný význam, než mělo v původním jazyce: ruské slovo портфель portfel′ („aktovka“) pochází z francouzského portefeuille, což znamená „peněženka“. Pseudoanglicismy jsou běžné v mnoha jazycích: Handy znamená v němčině „mobilní telefon“, což nesouvisí s významem „užitečný“ v angličtině.

Slovní výpůjčka může být také převzata do jazyka zpět, z čehož vyplývá, že slovo může přecházet mezi jazyky tam i zpátky. Například francouzské slovo cinéma bylo převzato z řeckého κίνημα kínima, ​​které znamená „pohyb“, později řečtina převzala totéž slovo v podobě σινεμά sinemá z francouzštiny s významem „kino“.

Tvoření slov

Existuje mnoho způsobů tvoření nových slov. Jedním z nich je odvozování, což znamená utváření nového slova ze základového slova pomocí slovotvorných přípon a předpon, dalším způsobem je skládání, což je spojování více slov do jednoho.

Dalšími způsoby tvoření nových slov je zkracování („KRNAP“ znamená „Krkonošský národní park“), („prof.“ z „profesor“) a kontaminace, která je běžná např. v ruštině nebo v angličtině (např. „brunch“ = „breakfast“ + „lunch“).

Přečtěte si víc o tvoření slov v části Morfologie.

Zvukový symbolismus

Některá slova jako „klik“ jsou příkladem onomatopoe (zvukomalebných slov).

Jak se slova vyvíjejí?

Všechno v jazyce se vyvíjí: výslovnost, gramatika i slova. Nová slova vznikají, stará slova zanikají a stávající podléhají změnám.

Historie slov se dá poměrně snadno určit, pokud se vyskytují ve starých písemných dokumentech. V případě, že takovéto písemné prameny neexistují, lingvisté používají na rekonstrukci starobylých jazyků komparativní metodu tak, že se porovnávají jazyky, které se z nich vyvinuly. Jedním z hlavních rysů vývoje jazyka jsou pravidelné hláskové změny – změny ve výslovnosti se netýkají náhodných slov, ale celého jazyka. Například staroslověnština – předchůdce moderních slovanských jazyků – měla hlásku /g/ . Zachovala se ve většině jazyků, ale v některých, například v češtině a slovenštině, se postupně změnila na /h/: slovo „hora“ je gora v ruštině a slovinštině, ale hora v češtině a slovenštině (hláska /g/ v současné češtině a slovenštině je jiného původu). Hláskové změny neprobíhají vždy takto jednoduše, protože hlásky se někdy mění pouze v určitých kontextech (na konci slova, před samohláskou atd.), avšak toto je ten princip, který lingvisté používají při rekonstrukci starobylých jazyků porovnávací metodou.

Tisíce let probíhající evoluce může změnit slova natolik, že se původním tvarům absolutně nepodobají: protoindoevropské *ḱm̥tóm (symbol * používají jazykovědci k označení slova, které je pouze zrekonstruované a nemá doložený výskyt v žádném textu), které znamená "sto", se změnilo na tak rozdílná slova jako šimtas v litevštině, sto ve slovanských jazycích, cent ve francouzštině, صد sad v perštině a εκατό ekató v řečtině.

Rekonstrukce jazyků je stížená přítomností převzatých slov a faktem, že význam slov se mění: slovo „decimovat“ dnes znamená „téměř úplně zničit“, ale původně znamenalo „zabít jednoho z deseti“, francouzské slovo travail („práce“) pochází z latinského tripalium (nástroj na mučení).